STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

úterý 30. října 2012

MALÍŘ PODZIMNÍCH NÁLAD


      Jako by to bylo dnes.  Je podzim, může mi být tak šest, je podvečer, držím se dědečka za ruku, poprchává, maličko se třesu v kabátku s králičím límečkem, který mi máma nechala vyrobit z prababiččina rukávníku, který léta tiše odpočíval ve skříni a nasával vůni naftalínu. Ovšem v sedmdesátých letech je to výrazné oživení modýlku, který nosilo devadesát devět děvčátek ze sta. Děda nemluví a nemluvím ani já. Kdybych to slovo tehdy uměla správně použít, bývala bych musela říct, že mlčím proto, že jsem okouzlená.
 Jdeme totiž z výstavy – dědeček vždycky razil heslo, že pokud jde o obrazy, na věku nezáleží, a tak se u nás chodilo na výstavy snad od chvíle, kdy jsme se naučili batolit se – a já jsem poprvé viděla obrazy Jakuba Schikanedera. A najednou jsem chtěla vidět, jestli lampy v ulicích svítí opravdu tak zvláštně jemně, jestli hrad z dálky vypadá tak zasněně, jako na jeho obrazech, jestli za okny domů slabě září plamínky svíček nebo světla lustrů... Kdybych to tehdy bývala uměla říct, musela bych svoje pocity popsat jako tesknokrásné.
      Když se dívám na Schikanederovy obrazy dnes, mám stejné pocity, jako tehdy. Takže Národní galerie v Praze mi nemohla udělat větší radost než jeho souhrnnou výstavou. Dědečkovo heslo jsem přejala, takže jsme výstavu samozřejmě navštívili v kompletní rodinné sestavě. A ještě navštívíme – na rozdíl od mých dětských let, se dnes pořádají různé dílny a dílničky, tak proč ne.
      Nevíte-li tedy, jak strávit podzimní odpoledne, výstava ve Valdštejnské jízdárně je stále otevřená a bude až do 13. ledna. Pokud to máte z ruky na stránkách NG www.schikaneder.cz je např. i počítačová hra pro děti, v které se seznámí s malířem, s jeho dílem a ještě splní různé úkoly. A venku může klidně pršet nebo sněžopršet…
      Abych nezapomněla – ne všechny obrazy Jakuba Schikanedera jsou podzimní, trošku si ho tak upravily moje vzpomínky na naše první setkání…  

Zdroj: NG Praha, Plečka

Zdroj: autorka blogu, Vzpomínky na soumrak na Karlově mostě

Zdroj: autorka blogu, Poslední píseň (Dalibor) 

2 komentáře:

  1. Miluji ho. Však jsem na té výstavě strávila nejedno odpoledne. Zajímavé je, že já ho mám víc zafixovaného přes to město, navíc zimní město. Ale ve finále mám ráda všechna jeho období a témata:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě tahle různorodost vnímání se mi líbí.Jak nás ovlivňuje i po léta to, co jsme si s něčím spojili zcela podvědomě. Objektivně vím, že Schikaneder je i město i jiná roční období, ale pro mě zůstává spojený s tím prvním podzimním odpolednem :-). A moc ráda poznávám vnímání a úhly pohledu druhých.
      J.
      PS: Třeba u jeho Dalibora (poslední píseň) mě vždycky znovu překvapuje, že je to "také" Schikaneder. Ještě se ho pokusím dodatečně vložit.

      Vymazat