STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

pátek 16. listopadu 2012

EKVÁDORSKÁ REMINISCENCE II. - NAD MRAKY


            Jihoamerické  Andy – jméno Los Andes pochází pravděpodobně z názvu jednoho z domorodých kmenů Antis – jsou obrovské velehorské pásmo, které se táhne od Venezuely až po Patagonii. Nejvyšší hora se nachází v Argentině, jde o Aconcaguu, která měří 6959 metrů.
            Ani ekvádorské sopky Chimborazo a Tungurahua, ke kterým jsme se přiblížili my, nejsou žádné chudinky. První se tyčí do výše 6310 metrů, druhá do výše 5023 metrů nad mořem. I když jsme se ani v jednom případě nepokusili dostat se na vrchol, i tam, kam jsme se dostali, jsme byli vysoko nad mraky.

 Zdroj fotografie: Autorka blogu (všechny fotografie u článku), Nad mraky

            Cesta z bodu 0, tedy z úrovně moře do hor, je zvláštní. Jedete si a jedete, okolo vás rovina, banánové plantáže, vedro a najednou se před vámi tyčí horský masiv, začíná se vznášet lehká mlha a vás čeká prudké stoupání. Úzká silnice, pohled z prudkého srázu, občasné drobné vodopády, které si razí cestu přímo přes silnici, sem tam nějaký ten sesuv půdy, u kterého se všichni zdrží, tu a tam míjíte lamy, které s klidem sobě vlastním pozorují projíždějící auta, když zastavíte, naskytne se vám úchvatný pohled do údolí, případně lze blíže prozkoumat rozdíly mezi vysokohorskou a nížinnou slepicí.

Přechod z nížiny do stoupání.

Lamy.

Vysokohorská slepice :-)

            Prvním andským městem, které jsme navštívili, byla Cuenca. Půvabné koloniální město s divoce tekoucí říčkou plnou obrovských kamenů. S katedrálou s impozantními kopulemi. Se schodišti, kde indiánští prodavači nabízejí cokoli od tradičních výrobků po DVD a hry do Nintenda.

Cuenca - katedrála

Cuenca - víra

Cuenca - prodejci na schodištích
Cuenca - říčka

            Kousek od Cuency leží městečko Chordeleg, proslulé výrobou stříbrných šperků. Typické tepané náušnice visí na ulicích i na lampách, aby nikdo nepochyboval, kam vlastně dojel. Minout nejde ani tržiště s masem, ovocem a zeleninou.

Chordeleg - kostel

Chordeleg - náušnice na lampách

Chordeleg - tržnice

            Ještě výš do hor jsme se dostali, když jsme se ubytovali na úbočí sopky Tungurahuy, v městečku zvaném Baňos de San Vicente /Lázně svatého Vincence/. Nejrůznější zábaly, masáže a koupele v horkých pramenech nabízeli i v samotném hotelu, byly úžasné, ale ještě mnohem silnějším zážitkem bylo, když se sopka v odpoledních hodinách začala probouzet. Mručení a hučení vycházející vám doslova zpod nohou budí zvědavost, respekt i trochu obav.

Tungurahua - domek na úbočí

            V ulicích městečka se žije od rána do večera. U některých domků visí čuníci připravení ke stažení a pečení na rožni. Hygienik by u míst prodeje asi nejásal, ale kdo by odolal…  a přežili jsme všichni. Zdejší typické sladkosti také nikdo nepřipravuje uvnitř krámku. Sladká hmota ne nepodobná žvýkačce se zpracovává mezi dveřmi a výrobci a prodejci v jednom si užívají pozornost turistů.

Baňos de San Vicente - připravený k pečení

Baňos - příprava hmoty na místní sladkosti

            Když už jsme se chystali na cestu zpět k moři – s tím, že ještě jeden přejezd And ve výši zhruba 3500 – 4000 metrů nás čeká, až zamíříme do džungle – stavili jsme se ještě v místní ZOO. A na cestičce, klece neklece, výběhy nevýběhy, se s námi osobně přišla rozloučit guanta, největší místní hlodavec. Zamávali jsme milé guantě, zamířili opět směr Guayaquil a snažili se nemyslet na to, že tam, kam pojedeme příště ji můžeme potkat také – ale na talíři… Džungle si ovšem zaslouží vlastní článek, takže pro dnešek také skončím velkou myší s melancholickým pohledem…

Baňos - vykukující guanta

Žádné komentáře:

Okomentovat