STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

pondělí 12. listopadu 2012

JEDINEČNÝ


            Jednomu z anonymních dekoratérů, kteří pracovali na rozsáhlých opravách a výzdobě desítek a stovek pařížských domů, zemřela v roce 1862 starší sestra Marie. Dva a dvacetiletý, nijak zvlášť pohledný a až do této chvíle nijak zvlášť úspěšný mladý muž se rozhodl, že nejlepší, co může udělat je, vstoupit do kláštera. A jak se rozhodl, tak také učinil.
            Ovšem jak známo, cesty osudu jsou často nevyzpytatelné, a tak právě v řádu „Pères du Saint-Sacrement“ potkal člověka, představeného kláštera, Petera Juliana Eymarda, který poznal, že uzavřít se v klášteře by nemělo být mladíkovým údělem. Všemožně jej podporoval, souhlasil s jeho odchodem z kláštera a o rok později, během kterého studoval u Antoinea-Loise Baryeho,  se dotyčný mladý muž připravoval na svůj první pařížský Salon.
            Přestože jeho sochu Muž se zlomeným nosem, kterou vytvořil podle dělníka Bibiho, na němž byl nejvýraznější právě nos, do Salonu nepřijali – právě tehdy se zrodil Auguste Rodin, skutečný Rodin, který už se sochařství nikdy věnovat nepřestal.
            Rodinova díla sice pařížský Salon odmítl ještě dvakrát, ale jeho jméno si v uměleckých kruzích už definitivně našlo své místo. Dnes snad každý zná jeho nejslavnější díla – Myslitele (Le Penseur), Polibek (Le Baiser), Danaidu nebo Heroickou bustu básníka Victora Huga.
            Jsou středem obdivu a pozapomíná se na to, že častokrát byly ve své době příčinou rozruchu a pobouření. Například o Bronzovém věku (vytvořen v Belgii pro Bruselskou burzu) se na pařížském Salonu začalo tvrdit, že dílo působí tak živě proto, že Rodin sochu nevytvořil, ale odlil ze živého člověka. Umělci stáli většinou na straně kolegy, ale šeptanda, která Rodinovo jméno poškozovala, neustávala dalších téměř deset let.
Zdroj fotografie: musee-rodin.fr, Bronzový věk
            Společnost se Rodinovi podařilo znovu šokovat sochou Victora Huga. Heroické busty obvykle nebývají skandální, Rodinova ovšem byla – rozhodl se, že básníka zobrazí nahého, obklopeného múzami. Nedostal se dále než k sádrovému modelu. Ten pak na odlití v bronzu čekal od roku 1897 až do roku 1964.
Zdroj fotografie: ipernity.com, Heroická busta Victora Huga
            Obvyklým konvencím neodpovídal ani Rodinův soukromý život. Už v roce 1864 začal žít se švadlenou Rose Beuretovou a měl s ní syna Augusta-Eugèna, do jeho výchovy se ovšem téměř nepletl a materiální zajištění dítěte - jako ostatně rodiny vůbec - mu také dlouho příliš těžkou hlavu nedělalo. Svatbě se ale vyhýbal opravdu úctyhodným obloukem. A při vyhýbání se často a rád zahýbal. Jeho asi nejznámější milenkou byla Camille Claudelová, nadaná sochařka, kterou poznal v roce 1883. Byla jeho žačkou, stála mu mnohokrát i modelem, například k již zmiňované Danaidě. Ovšem ani kvůli ní neopustil Rose.
Zdroj fotografie: museumize.com, Danaide
            Claudelovou vystřídaly mnohé jiné dámy, mezi nimi například vévodkyně de Choiseul. S tou románek prožíval v pokojích Hotelu Biron, v jehož prostorách je dnes Musèe Rodin (Rodinovo muzeum). Jeho múzou, modelkou i milenkou byla také anglická malířka Gwen Johnová. Pokusil se získat si srdce i tělo tanečnice Isadory Duncanové, ale neuspěl… a tak nakreslil alespoň úžasné skici jí samotné i jejích žaček…
            Nakonec se ke sňatku z Rose přece jenom odhodlal. Vzali se 29. ledna 1917 po padesáti třech letech vztahu. Pro Rose už přeci jenom trochu pozdě. Zemřela dva týdny po svatbě. Auguste Rodin ji nepřežil o dlouho. Zemřel 17. listopadu 1917, pouhých pět dní po svých sedmdesátých sedmých narozeninách.  Oba odpočívají společně – a snad konečně v klidu – v Meudonu a jejich hrob zdobí Rodinova nejslavnější socha… Myslitel.  
Zdroj fotografie: artchive.com, Myslitel

Žádné komentáře:

Okomentovat