STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

pátek 2. listopadu 2012

LETEM DUŠIČKOVÝM SVĚTEM


      In commemoratione omnium fidelium defunctorum, Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zesnulých, All Souls´ Day, Día de los Difuntos, der Allerseelentag, Deň pamjati usopšich, Le Jour des Morts… V každém jazyce křesťanského světa se najde jazykový ekvivalent.
      Dušičky, jak se 2.listopad nazývá u nás nejčastěji, se slaví od 10. století. Navštěvujeme hřbitovy, pokládáme květiny na hrob, vzpomínáme na ty, kteří tu už s námi nejsou. Právě živé květiny mají symbolizovat víru ve věčný život. Víru v to, že život hrobem nekončí.
Zdroj fotografie: regiony.impuls.cz, Ústí nad Labem
      Nejen u nás, ale ve většině zemí s křesťanskou tradicí je to hned po Vánocích druhý největší svátek, který spolu s věřícími „slaví“ i nevěřící. Tím se začínají prolínat zvyky vlastní věřícím a nové zvyky, které už se od těch původních liší, z neznalosti, proto, že pro lidi nevěřící dušičky nejsou svátkem věčného života, ale jen vzpomínkou na mrtvé. Jedním z takových nových zvyků, jsou umělé květiny místo živých… zůstává vzpomínka na zemřelého, ale mizí symbolika živé květiny tak, jak byla původně zamýšlena…
      K podobnému mísení tradic nedochází jenom u nás, ale samozřejmě ve všech zemích, kde se Dušičky stali svátkem věřících, nevěřících i těch, jejichž kořeny spadají do víry zcela jiného založení. Jedním z hezkých příkladů jsem země Latinské Ameriky.
      Zde se křesťanské Dušičky mísí s předkolumbovským, tedy indiánským, kultem mrtvých, chápaným jako oslavu toho, co dokázali v životě a odkazu, který zanechali. V Ekvádoru, který jsem měla možnost poznat nejblíže, se oslavy mírně liší provincie od provincie, ale základ zůstává podobný. Směs klasické květinové výzdoby, jídlo donášené k hrobům pro duše mrtvých, všudypřítomná hudba.
      Možná s nejzajímavější oslavou Dušiček se lze setkat v provincii Manabí. Stoly v domácnostech jsou po celé tři dny plné jídla, aby se duše mrtvých během své návštěvy ve světě živých mohly nasytit. První den je zasvěcený andělíčkům, tedy těm, kdo zemřeli v dětském věku. Druhé dva dny patří dospělí. Jestliže my chápeme Dušičky s velkou dávkou nostalgie, tady je to oslava veselá, která po třech dnech končí vesnickou oslavou.
Zdroj fotografie: actualidadesculturalesmanabi.blogspot.com, Manabí (Ekvádor)
      V mnoha dalších vesnicích a městech lidé mezi květinovou výzdobu vkládají dopisy pro mrtvé, v kterých je žádají o pomoc, svěřují jim svoje starosti i tajná přání. Stále častěji jsou ale tyto zvyklosti spojovány s venkovem a ve velkých městech už je vidět jen málo odlišností od klasických Dušiček v Evropě nebo Spojených státech. Ale například hřbitov v Guayaquilu, který patří mezi památky UNESCO, je výjimečný, i když dnes už není místem, kde by se člověk setkal s tradičními zvyky z předhispánské doby.
Zdroj fotografie: Autorka blogu, Guayaquil - hřbitov (Ekvádor)
      Sama za sebe vám přeji Dušičky prožité tak, jak vám osobně je jejich prožívání nejbližší, nostalgicky nebo radostně, ale hlavně s milými a krásnými vzpomínkami na ty, kteří už dnes na tomto světě nejsou.  

Žádné komentáře:

Okomentovat