STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

neděle 4. listopadu 2012

NEPŘÍLIŠ ŠŤASTNÝ KNÍŽE


Narodit se jako prostřední bratr nebylo nikdy žádné velké terno ani v pohádkách ani v reálném životě královských synů. V pohádkách mívají nejstarší a nejmladší bratr nejvyhraněnější povahy, ten nejmladší navíc většinou získá krásnou princeznu a půl království k tomu. Prostřední bratr bývá v pohádkách tak nějak do počtu, protože králové přeci mívají tři syny (nebo tři dcery, což je to samé v růžovém, protože o té prostřední se obvyklé také dozvíme nejméně).
      Ani skuteční královští, knížecí, carští či císařští prostřední synové to nemívali jednoduché. Nejstarší dědil trůn, s nejmladším se často počítalo do služeb duchovních a prostřednímu nezbývalo než se buď nějak výhodně oženit a přispět k rozšiřování rodinných držav nebo najít svoji seberealizaci ve službách vojenských a v každém případě být neustále jakýmsi náhradníkem. Protože co kdyby se něco stalo s nejstarším a on na trůn nakonec přece jenom usedl?
Právě možnost třetí často zneklidňovala syna nejstaršího a jeho přívržence a obzvlášť v krutých dobách středověku tak šlo často prostřednímu sourozenci v mocenských bitkách a pletichách o krk nejen přeneseně, ale doslova.
Své by mohl vyprávět prostřední syn Boleslava II. (a pravnuk Boleslava I., který se svého času způsobem všem známým zbavil Svatého Václava), přemyslovec Jaromír.  Od jeho smrti právě dnes uplynulo 977 let, a přestože jeho osud by vydal na pořádný hollywoodský krvák, stejně všichni mnohem víc víme o jeho bratrech. 
Zdroj fotografie: Geocaching.com, kníže Jaromír
O neobyčejně krutém Boleslavu III., zvaném ryšavý, který si dlouhou chvíli s oblibou krátil pořádáním smírčích hostin a na nich pak vraždil své neozbrojené hosty. A o mladším Oldřichovi, který proslul svojí značně zmytizovanou lovestory s prostou vesničankou Boženou a poněkud méně romantickým, ale o to krvavějším druhým vyvražděním rodu Vršovců v roce 1014, kterým se zbavil všech Jaromírových stoupenců.
Po smrti krutého Boleslava II. začal vládnout ještě nemilosrdnější Boleslav III. Nevládl dlouho, ale stačil proti sobě poštvat celý rod Vršovců. Navíc si vzal do hlavy, že oba bratři prahnou po jeho místě na trůnu. Ambiciózní Oldřich možná, ale ten stačil uprchnout do Bavor. Prostřední Jaromír zůstal a starší bratr ho nechal vykastrovat – kníže, který navždy zůstane bez potomků, není zrovna vítaným kandidátem pro upevnění dynastie. Jenže Boleslav III. nakonec skončil na doživotí ve věznici, protože se postaral o první vyvraždění Vršovců a polskému králi s ním došla trpělivost.
      Jaromír byl najednou vítaným kandidátem. Na chvíli. Do země se vrátil Oldřich a Jaromíra z knížecího trůnu sesadil. Pro prostředního bratra neměl pochopení ani císař a prostřední bratr skončil na jedenadvacet let v kobce v Utrechtu. Nepochybně prokázal tuhý kořínek a po této dlouhé době – a protože to vyhovovalo momentálním mocenským zájmům – byl propuštěn a měl se stát spoluvládcem mladšího Oldřicha, který se celé roky trůnu urputně držel.
      Jenže jakmile říšská vojska opustila Čechy, Oldřich se zachoval podle tradice. Hrůzu uměl kolem sebe šířit dokonale, jeho vlastní syn před ním uprchl do ciziny. Slabšího bratra nechal oslepit a uvěznit. Tentokrát už se ale Oldřich z trůnu dlouho netěšil – zemřel po jedné opulentní hostině roku 1034.
      Prostřední Jaromír přežil oba své výraznější a silnější bratry. Vykastrovaný, slepý starý muž byl znovu zván na knížecí trůn. Tentokrát sám odmítl. Snad v touze prožít alespoň zbytek života v klidu. Vládu přenechal svému synovci, Oldřichovu synovi, Břetislavu I. Ale staré křivdy žijí dlouho. Nakonec i na Jaromíra čekal jeho vrah. Z rodu Vršovců. Možná z pocitu, že Jaromír svého času nedokázal své stoupence dostatečně podpořit a ochránit.
      Jaromírova smrt by ale nejspíš závěrem hollywoodského trháku být nemohla. Nezemřel před vraty kostela jako Svatý Václav, nešel smrti vstříc jako slepý Jan Lucemburský v bitvě u Kresčaku, nezemřel mučednickou smrtí jako Jan Hus. Ani nebyl proboden jako Marat alespoň ve vaně. Knížete Jaromíra si vrah a smrt našli na toaletě. V Kosmově kronice stojí: „Kochan poslal svého kata, a když onen slepec, sedě na záchodě v hodině noční, vyprazdňoval břich, proklál ho ostrým oštěpem zezadu až do útrob břišních.“
      Spíš než na pohádku o prostředním bratrovi příběh připomíná námět na horor, ale snad alespoň drobnou zmínku si na své výročí kníže, který byl knížetem vždy jen tehdy, když se to hodilo druhým, zaslouží. A protože jeho příběhem je příběhem středověkým, tak závěrem malé zamyšlení nad středověkem v podání pánů Wericha a Voskovce.
Zdroj: youtube.com, Werich a Voskovec, Vy nevíte, co je to středověk?

1 komentář:

  1. Jaromíra vždycky prezentuji jako největšího smolaře české historie. Ten měl tedy pech. Zasloužil by si reinkarnaci a pro změnu příjemný a pohodlný životní příběh:-)

    OdpovědětVymazat