STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

úterý 27. listopadu 2012

ONĚGIN BYL RUSÁK A FANFÁN ČECH


                
Je to už tak dávno, co zemřel. Ve chvíli, kdy byl stále mladý a krásný, ve chvíli, kdy byl miláčkem publika, a o to rychleji vstoupil do kategorie legenda a mýtus. Stejně jako Rodolfo Valentino, James Dean, Marylin Monroe a konec konců i princezna Diana.
            Gérard Philipe se narodil 4.12.1922 Cannes a zemřel 25.11.1959. A zatímco každý u nás ví, že Oněgin byl Rusák, málokdo tuší, že Fanfán byl vlastně Čech J. Jeho babička byla Češka, prý jí byl velmi podobný. Jeho matka se také ještě narodila v Praze. Přátelé i Gérard sám ji oslovovali Minou a její vazba se synem byla velice silná (to měla ostatně jednou poznat i Gérardova budoucí manželka). Byla silná osobnost, pořádala spiritistické seance, lidi okolo sebe si získávala jen tak „mimochodem“. To zdědil Gérard zase po ní. Otec Marcel byl černou ovcí rodiny. Za druhé světové války se stal členem profašistické Francouzské lidové strany. Rychle se naučil svého členství správně využívat a rodina se měla za války, na rozdíl od jiných, poměrně dobře.

Zdroj fotografie: allstarpics.net. Gérard Philipe

            Koncem války stáli otec a syn na opačných stranách barikády. Gérard, který pomalu rozjížděl svoji uměleckou kariéru (v roce 1944 natočil film Děvčata z květinového nábřeží) a na studium práv už úplně zapomněl a zvolil raději konzervatoř, sice nějakou dobu váhal, ale nakonec se účastnil pařížského povstání. Otec naopak musel uprchnout do Španělska, aby se zachránil před trestem smrti. Ze španělského exilu se vrací až po amnestii v roce 1969. Deset let po synově smrti. Syn s ním kontakt nikdy nepřerušil, ale celý život si sám pro sebe řešil dilema – výčitky z dlouhého, tichého přihlížení. To bylo dědictví po otci.
            Stejně jako v civilu byl Gérard zádumčivý a zasněný melancholik, který se najednou dokázal proměnit v neskutečně ztřeštěného provokatéra, i ve filmu a na divadle měl podobně široký záběr. Když v roce 1945 natočil úspěšný film Země bez hvězd a dařilo se mu i na divadle, spontánně ukončil studia na konzervatoři. Od té chvíle se hnal od jedné práce k druhé. Na divadle, ve filmu, na divadelních festivalech.
            Stíhal se projevovat i na politickém poli. Na rozdíl od svého otce – a možná jemu navzdory – zvolil levici. Pracoval pro odbory, navštěvoval země socialistického bloku. Tamní divačky mu za jeho přesvědčení byly nepochybně vděčné, určitě přispělo k tomu, že do záplavy budovatelských epopejí mohl najednou jako zcela neskutečné zjevení vstoupit právě romantický Fanfán Tulipán. Několik cest po socialistických zemích ho ale z idealismu vyléčilo, a Philip práci pro odbory ukončil. To bylo v roce 1958, už po velkých úspěších Cida na divadle, Fanfána a Kráskách noci v kinech a spoustě dalších filmů. V roce 1959 natočil nebezpečné známosti – jako Valmont byl stejně okouzlující jako nezkrotný Fanfán.

Zdroj fotografie: wikipedia.or, Gérard Philipe jako Cid

            Tou dobou už mnoho let stála po jeho boku manželka Anne. O pět let starší Nicole Fourcadovou, manželku poměrně vysoce postaveného diplomata, potkal v Pyrenejích, v roce 1946, kde se léčil na tuberkulózu. Nemoci ho vůbec pronásledovaly od dětství, a čím víc mu byly v patách, tím víc jako by se před nimi hektickým pracovním tempem snažil uniknout.
            Nicole byla vdaná a měla pětiletého syna. Vztah pět let skrývali, Nicole se během té doby podařilo rozvést a po svatbě v roce 1951 začala používat své první křestní jméno Anne. Protože se Gérardovi víc líbilo. Během jejich manželství, z kterého se narodili dvě Anne-Marie a Olivier, se vystudovaná filosofka a etnoložka držela zcela ve stínu svého manžela. Starala se o něj, starala se o to, aby se příliš nemluvilo a nepsalo o jeho zdravotním stavu, který nebyl nikdy ideální, doprovázela ho, kam bylo nutné ho doprovázet. Získala si jeho přátele, nikdy si nezískala jeho matku, která se jen těžko smiřovala s tím, že syn už „nepatří“ jen jí.
            Občas novináři spekulují, jestli jí byl Gérard po celou dobu vztahu věrný. Hrál s tolika hvězdami… ano, jenže jestli někdy, někde, něco, s někým… pak si to aktéři trojúhelníku nechali pro sebe. A tak si každý může myslet, co chce, a proč si jednou o někom nemyslet, že opravdu mohl být romantickým hrdinou s jedinou osudovou láskou i mimo stříbrné plátno…

Zdroj fotografie: darkdiary.ru, Gérard a Anne

            Přišel rok 1959. Konkrétně 9.listopak, kdy Gérard Philipe podstoupil operaci domnělého jaterního abscesu, který byl podle lékařů příčinou jeho neustálé únavy. V průběhu operaci se setkali s rozsáhlou rakovinnou jater, naprosto neoperabilní a s vyhlídkou několika málo týdnů života.
            Tehdy největší herecké role svého života sehráli Anne a Gérardovi nejbližší přátelé. Nešlo nic dělat, a tak se rozhodli mlčet, nekazit mu poslední dny beznadějnou pravdou. Bolesti neměl, organismus se „jen“ pomalu vyčerpával. Ještě den před smrtí plánoval cestu na hory. Zemřel 25. listopadu 1959. Doma, mezi svými, v bytě, který měl rád, nedaleko Lucemburských zahrad. Pohřbený je ale v místě jejich letní usedlosti v Provence, v Ramatuelle. Tam se každoročně pořádá i letní divadelní festival zaštítěný Gérardovým jménem. Na jeho vzniku se podílela právě Anne. Ta zemřela v roce 1990 a odpočívá tamtéž.

Zdroj fotografie: turistika.cz, Hrob Gérarda a Anne

            Čtyři roky po Gérardově smrti Anne napsala knihu Kratší než vzdech (k sehnání je např. ZDE). Tenoučká knížka vzpomínek na manžela je jednou z nejkrásnějších smutných knih, které kdy byly napsány. Nejspíš proto, že ani z jediné věty čtenář necítí manipulaci s city čtenářů, ale jenom svědectví velké lásky, která skončila příliš brzo.


          Zdroj videa: youtube.com, Fanfán Tulipán  

Žádné komentáře:

Okomentovat