STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

sobota 17. listopadu 2012

SPLACENÝ DLUH


Námět je literární útvar, který dává předpoklad pro vypracování scénáře. Slouží k ujasnění a ke zpřesnění záměru. Rozsahem by neměl překročit 5 normostran.
Protože námětem skutečně začíná práce na jakémkoli filmu, televizní hře, seriálu ať už televiznímu nebo rozhlasovému, vybrala jsem právě ten jako téma do dnešní rubriky sobotní čtení. Možná může být zajímavé podívat se, co je vlastně na počátku pořadů, na které se všichni někdy díváme. Třeba na tajemné příběhy.





SPLACENÝ DLUH

Námět:  © Jindřiška Mendozová, 2011

Postavy:
Jana – řidička tramvaje – 30 let
Karla – Janina adoptivní matka, učitelka – 62 let
Pavel – Janin adoptivní otec, vědecký pracovník – 63 let
Helena – Janina skutečná matka, skladnice – 48 let
Anna – Helenina sestra – 44 let
Zdeněk – řidič druhé tramvaje – 50 let
Motorkářka – 20 let
Starší cestující – cca 68 let
Lidé v tramvaji

Jana se v den svých třicátých narozenin vzbudí s velice nepříjemným pocitem. Zdálo se jí, že zemřela při nehodě. V rámci oslav na sen ale brzy zapomene, navíc její velice racionalisticky založený otec podobným „pocitům“ vůbec prostor nedává. Oslava je jen velice poklidná, protože Jana odpoledne odchází na noční službu jako řidička tramvaje. Je leden, brzo odpoledne tma, nevlídně.
      Když Jana odejde, Karla s Pavlem se pohádají okolo jakéhosi dopisu, který Karla měla Janě, v den jejích třicetin, předat, ale neudělala to. Pavel zastává názor, že udělala dobře, Karla má výčitky, že nedodržela slovo. Pavel se s ní vůbec o celé záležitosti odmítne bavit.
      Jana zatím odpočítává čas, kdy jí skončí služba, je unavená, nervózní, vrací se jí nepříjemný pocit z rána. Nejraději by už byla zpátky doma.  Je pozdě, tma, sněží, tramvaj je poloprázdná. Ke všemu se Jana dostává do konfliktu se starším cestujícím, který má pocit, že mu nedala dostatek času k pohodlnému nástupu do tramvaje.
      Najednou má Jana pocit, že ji jakási neznámá síla nutí brzdit, není schopná se jí bránit, starý pasažér na ni křičí o to víc, ale Jana proti své vůli brzdí prakticky na místě. Se zděšením si uvědomuje, že tramvaj ubrzdila jen pár metrů před jinou. Došlo k selhání signalizace a na jednokolejku vyjely dvě tramvaje současně…
      Jana je v šoku, vedoucí směny ji nechá vystřídat, vrací se domů. Už je jen kus od domova, když se k ní připojí neodbytná žena okolo padesátky, nepříliš vábného vzezření, chce po ní peníze na cigarety, půjčit mobil, aby mohla zavolat dceři… Jana by už ráda přešla k domu, ale přesně ve chvíli, kdy vkročí do vozovky, ji žena znovu zadrží, v tu samou chvíli se místem, kde by se Jana bývala nacházela, prořítí mladá motorkářka. Jana si uvědomí, že jí žena svou neodbytností zachránila život. Když se po ní otočí, aby jí poděkovala a půjčila ony peníze na cigarety, žena je pryč, prostě a jednoduše zmizela.
      Doma Jana všechno vypráví rodičům. Karla je velice zaražená a dokonce i proti Pavlově vůli, který tvrdí, že hledá jakési souvislosti tam, kde nejsou, se rozhodne předat Janě dvě věci. Dopis a telegram, který přišel před několika málo hodinami.
      Z dopisu a od Karly se Jana dozvídá, že ji její rodiče před lety adoptovali. Heleně, její matce, bylo stěží osmnáct, když se Jana narodila, byla narkomanka, dítě si nechat nechtěla, dozvěděla se ale, kdo Janu adoptoval a nechala Karle pro ni dopis, měla jí ho dát až bude Janě třicet. Prý proto, že pak už se s tím srovná snadno a nebude ji chtít hledat.
      Z telegramu se Jana dozvídá, že Helena, její skutečná matka, dnes v poledne zemřela v nemocnici na rakovinu jater. Přála si, aby o její smrti informovali její sestru a Janinu rodinu. Jana je v šoku, neví, jak na celou situaci reagovat, má pocit, že všechno, co dnes zažila, nějak souvisí s její matkou a s její smrtí. Hlavně Pavel se jí snaží tenhle přístup rozmluvit, ale po několika dnech jde přesto spolu s Karlou na Helenin pohřeb.
      Už Helenina sestra Anna se zdá Janě povědomá, představí se jí. Anna jí ukáže fotografii zemřelé Heleny. Jana v ní bezpečně poznává ženu, která jí zabránila v nevhodnou chvíli přejít, věří, že ji i donutila včas zabrzdit, aby nedošlo k neštěstí… Podle Anny cítila Helena vůči dceři, které se kdysi vzdala, dluh… podle Jany – a i podle Karly – ho alespoň po smrti a  v den Janiných narozenin splatila…

Zdroj fotografie: thedailyrash.com


2 komentáře:

  1. Jindro, díky, až se vrhnu na scénář (každý píše knihu, já napíšu scénář :-))))), bude se mi to hodit.

    I.

    OdpovědětVymazat
  2. Nezapomeň se o mém pozitivním vlivu zmínit až budeš přebírat Oscara :-):-):-)
    J.

    OdpovědětVymazat