STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

středa 21. listopadu 2012

SVATÍ BEZ SVATOZÁŘE


            Nejsem praktikujcí katolička. Dokonce nejsem ani věřící a s největší pravděpodobností už ani nikdy nebudu. Přesto vím a uznávám, že moderní evropská kultura vyrostla převážně na křesťanských základech. Ta evropská kultura nebo, chcete-li, civilizace, kterou všichni známe, a ke které patříme.
            Samozřejmě nevznikla jen tak, sama od sebe, měla své „zakladatele“, své „propagátory“, kteří pokládali základy, na kterých další generace stavěly. Mezi ony zakladatele bezesporu patří dva svatí, kteří se obvykle vyslovují jedním dechem, jako nerozlučná dvojice – Cyril a Metoděj. Bratři se Soluně. Spolupatroni Evropy. Přišli s novým slovanským písmem, s překlady biblických textů do staroslověnštiny.
            V dobách, kdy liturgickým jazykem byla latina, jejich kázání odporovala oficiální politice Říma. Díky diplomatickému umění obou bratří se zrodila papežská bula, která v roce 868 povolovala užívání staroslověnštiny jako oficiálního liturgického jazyka.
            Přínos obou bratří pro slovanskou kulturu byl a je nepopiratelný, dá se říct, že jsou to osobnosti známé a uznávané napříč Evropou. Nejsou to svatí, kteří by byli blízcí jen věřícím, ale jako součást svého kulturního dědictví je berou i lidé, kterým je příslušnost k jakékoli církvi cizí. Ovšem svatí to jsou a k svatým prostě svatozář a kříž patří.
            Proto je dostali i na původním návrhu slovenských mincí. Ve výsledku se objevili bez nich. Prý kvůli náboženské rovnosti. Zvláštní rozhodnutí. Přestanou být svatí méně svatými jen proto, že jim odeberu vnější atributy svatosti a víry? Těžko. Přestanou být Cyril a Metoděj spojováni s raným křesťanstvím v Evropě jen proto, že nebudou mít nad hlavou svatozář? Těžko.  Takže je to rozhodnutí zcela v duchu starého přísloví „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Celá, ale nejspíš dotčená, že se má tvářit, že kozou vlastně ani není.
            Ve zvláštně umělém multikulturním světě, který EU vytváří, tedy svatým na minci sebereme vnější atributy a budeme se tvářit, že teď jsou tedy neutrální, nikoho neurážejí (proč by měli i s tou svatozáří?) a jsou tak nějak všech (což, alespoň v rámci Evropy, stejně byli i dříve, protože jejich význam kulturně přesahuje rámec „jen“ katolické církve). Pomaloučku se pro jistotu přestaneme zaobírat vlastními kořeny, začneme považovat za nekorektní je připomínat (protože jiní vyšli z jiných?) a to podle mě rozhodně není cesta, kterou by se Evropa měla ubírat. Protože ten, kdo neví, odkud vyšel, často netuší, kam vlastně jde a nerozumí-li sám sobě, nemůže rozumět ani těm, kdo k němu přicházejí a připojují se k němu. Můžeme nakonec žít v mnohobarevném světě, který zapomněl na své základy, a nahradil je zákony a směrnicemi, které budou ale stejné jako ten svět sám – bez vědomí toho odkud jdou, kam jdou a co vlastně chtějí.

PS: Anketa na toto téma je pod rubrikou O mně, těším se na vaše hlasování.

Zdroj fotografie: wikipedia.org, Cyril a Metoděj

2 komentáře:

  1. papežštější než papež...ach jo....
    Jinak moc pěkná kniha k tomuto tématu stojící za přečtení Svatí kacíři od Jindry Jarošové-doporučuji....:-)

    OdpovědětVymazat