STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

pondělí 5. listopadu 2012

VĚČNÝ OTHELLO


      Když jsem včera psala článek o knížeti Jaromírovi, měla jsem pocit, že dosti bylo historie a že dnes budu krutě aktuální. Dokonce jsem byla rozhodnutá, že budu nejen vysoce aktuální, ale i břitká. Témat je přece tolik. Přes literaturu se lze dostat k prezidentským kandidátům, kteří přesně vědí, v čem tkví umění vládnout, zcela teoreticky, samozřejmě. V českém bulvárním rybníku se lze zaměřit na snahu malé štičky vyvolávat velké vlny, má-li na to člověk nervy, může napsat recenzi hnedle na dvě knihy, které žijí z dnes již mrtvého… Tak bych mohla pokračovat ad infinitum či ad nauseam, každý nechť si zvolí podle svého.
      Jenže se mi do toho tepání ve skutečnosti nějak nechtělo. Nejspíš proto, že jsem měla dobrou náladu a nechtěla jsem si ji sama a dobrovolně kazit. Přesně v tu chvíli kdosi přepnul televizi na „Česko Slovensko má talent“. A podívejme – opera. Hned několik párů očí mě varovalo před přednáškou na téma „proč tohle nikdy nebude druhý Caruso“, případně nad zamyšlením se nad počtem obyvatel republiky a počtem talentových soutěží, které se za jedinou sezónu objeví na našich obrazovkách.
      Musím se pochválit. Vydržela jsem mlčet. Zatímco jsem poslouchala už nikoli operního mladíka, ale jakousi country rodinu, najednou jsem si vzpomněla, že v říjnu to bylo už třicet let, kdy v roce 1982 odešel můj nejoblíbenější tenor. Ten, kterého pro mě nedokázali překonat „Tři tenoři“ a zcela jistě to nedokáže seskupení „Il Divo“. Nasadila jsem tedy sluchátka, odstřihla se od pořadu, „který, mami, musíme vidět aspoň někdy nebo budeme za úplný mimoně a blbečky“ a stejně jako ve dnech předchozích jsem se zase vrátila do historie, kdy všechno bylo krásnější, ba i tráva zelenější J.
      Mario del Monaco, italský florentský tenorista se sicilskými šlechtickými předky. Jevištními partnerkami mu často byly největší zpěvačky své doby – Renata Tebaldi, s kterou tvořili „dvojici snů“, jak je často nazýval italský i světový tisk, a Maria Callas. Jeho doménou byl italský operní repertoár, nikdy se nestal wagnerovským pěvcem. Jeho nejslavnější rolí byl Othello G. Verdiho – v kostýmu z této role, kterou zpíval od roku 1950 a podle některých pramenů v ní vystoupil 427-krát.
Zdroj fotografie: last.fm, Mario del Monaco jako Othello
      Podrobnější biografie myslím netřeba, jako za malíře obrazy, za zpěváka hovoří jeho zpěv. Možná vám těch několik málo ukázek vylepší dnešní, poněkud pošmourný a deštivý, den.
Zdroj: youtube.com MDM, Othello, Esultate
Zdroj: youtube.com MDM, Othello, Niun mi tema, Tokio 1959 Sice jí sám z tohoto světa pomohl, ale pláče nad ní krásně :-) 
Zdroj: youtube.com MDM, Renata Tebaldi, George London, Tosca, 1959, Quale occhio al mondo a Orsú Tosca, parlate

A jedna neoperní závěrem:
Zdroj: youtube.com, MDM, Un amore cosí grande (Ferrilli-Maggio), 1976


      

4 komentáře:

  1. Historie není nikdy dost:-)
    Ovšem Othello je vážně fešák:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlasím s obojím :-) MDM je prostě moje srdcovka :-)
    J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu desne slunickovaaaaa, ja to tady tak rada ctu. Balzam po celem dni :).

      Vymazat
    2. A mě to těší, že to někoho těší :-). Nejnovější post sice tak sluníčkový není, ale slibuju, že další téma už vyberu pozitivnější :-)
      J.

      Vymazat