STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

čtvrtek 6. prosince 2012

BUDEME ŽÍT VĚČNĚ? (knižní recenze)


Autoři: Roman Brinzanik, Tobias Hülswit
Recenze: Jindřiška Mendozová

            Otázka, kterou si lidé kladou od nepaměti. Od pradávných časů se alchymisté, vědci i „mágové“ snaží najít nejen kámen moudrosti, ale také „živou vodu“, něco, co by člověka udrželo na světě věčně.
            Tuto otázku si klade i kniha Budeme žít věčně? (Kniha Zlín) Romana Brinzanika, fyzika a filosofa původem z Československa, a německého spisovatele Tobiase Hülswitta. Kniha je psaná formou rozhovorů s nejrůznějšími osobnostmi z nejrůznějších oblastí – z vědy, etiky, umění, náboženství a filozofie. Rozhovory se netýkají jen konkrétní otázky věčného života, ale i zpovídané osobnosti vyjadřují i svoje názory na dnešní prodlužování života, ovšem často se zpochybnitelnými dopady na jeho kvalitu.
            Samozřejmě největší diskuze a rozpory nejpravděpodobněji vzbudí hned první rozhovor. A současně vzbudí chuť přečíst si i všechny zbývající rozhovory a názory zajímavých osobností na, nepochybně obvyklým úsudkům se vymykající, postoj Raye Kurzweila. Vynálezce například programů, které umožňují čtení nevidomým, je současně i futurologem, který je pevně přesvědčený, že lidé jednou budou žít věčně. Jeho jednou není ani časově tak vzdálené. Váže se k roku 2045 a k okamžiku, kdy umělá inteligence dalekosáhle překoná inteligenci lidskou. Všechny tyto poznatky nakonec „vylepší“ samotného člověka až do stádia nesmrtelnosti.
            S tím většina ostatních zpovídaných nesouhlasí a předkládají čtenáři svá pro i proti. Asi nejvíce v opozici je gerontolog David Gems, který stárnutí považuje za „nehodu evoluce a nemoc“, ovšem nevyléčitelnou…
            Neurochirurg Singer zase zpochybňuje možnost vytvořit umělou inteligenci takové kvality, která by se vyrovnala lidskému mozku nebo jej dokonce překonala. Ke slovu přicházejí i hlediska demografická, zastoupená Jamesem W. Vaupelem, či názor umělce, Daana Roosegaarda z Nizozemska, který se snaží o propojení technologie s uměleckou tvorbou.
            Od začátku do konce se knihou prolínají Kurzweilovy, řekněme, „extrémní“ teorie a zásadnější či méně výrazný nesouhlas ostatních. Mě osobně se při čtení knihy neustále vracela na mysl pohádka o Kmotřičce smrti, kterou se podařilo uvěznit, lidé přestali umírat a na světě vypukl zmatek a chaos. Dílo tedy zhola nevědecké, ale z mého pohledu mě vlastně stále nejbližší J.
            Bylo zajímavé číst si o nesmrtelnosti, přesto si stále myslím, že smrt k člověku a k jeho životu patří. Nejsem vědec, takže na otázku pohlížím značně nevědecky. A zcela nevědecky by se mi moc nezamlouvala představa lidského života jako nekonečna – pokud tedy pominu otázku možnosti života po smrti, který v sobě ono nekonečno obsahuje také… ale to je téma na jinou diskuzi.
            V každém případě jde o knihu zajímavou a jako vždycky je přínosné přečíst si názory, které jsou naprostým protipólem k mým vlastním. Budeme žít věčně? vyšlo v Knize Zlín a sama za sebe – ač myšlenky Raye Kurzweila rozhodně nezastávám – radím knihu si přečíst. Minimálně dává možnost polemizovat nebo souhlasit se čtrnácti zajímavými osobnostmi. 

Zdroj fotografie: Kniha Zlín

Žádné komentáře:

Okomentovat