STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

čtvrtek 17. ledna 2013

MEZI TOUHOU LÉTA A CHLADEM ZIMY


            Autor knihy, Leif GW Persson, je ve své zemi, tedy ve Švédsku, skutečnou celebritou. Policista, kterého ze sboru v sedmdesátých letech vyhodili, protože podněcoval novináře, aby pátrali po případech korupce, jak u policie, tak ve švédském soudnictví.
            Po nuceném odchodu od policie se začal věnovat psaní. V devadesátých letech se ale ke své původní profesi alespoň částečně vrátil. Pracuje jako profesor Švédského národního policejního výboru, byl poradcem ministerstva spravedlnosti, pro různé televizní stanice komentuje velké kriminální případy.
            U nás se představil prvním dílem trilogie, kterou spojuje název Severské mysterium. Její první díl se pak honosí poetickým titulem Mezi touhou léta a chladem zimy. Detektivní román, špionážní román, politický thriller… zařazovaný je do všech těch škatulek a několika dalších. Nejpřesnější by asi bylo špionážní román s prvky politického thrilleru.
            Začátek má švih a rozhodně probudí zájem. Z okna stockholmské studentské koleje vypadne jeden z jejích obyvatel. Všechno nasvědčuje sebevraždě. Dokud v dutém podpatku jeho boty není nalezen vzkaz pro policistu Larse Martina Johanssona. A pomalu se rozjíždějí kola policejní mašinérie i paralelní kola mašinérie tajných služeb, stranou samozřejmě nezůstávají ani političtí činitelé…
            Bohužel i přes začátek, který na pár stránkách dokáže probudit zájem o dění příští, se všechna kola i kolečka roztáčejí až příliš pomalu a místy navíc pořádně skřípou. Nikdo nemůže popřít, že autor důvěrně zná prostředí, o kterém píše, zákulisní způsoby jeho fungování, klady i – alespoň podle něj – jednoznačně převažující zápory. Není pochyb, že fabuluje na základě některých skutečných událostí, jejichž pozadí zná nebo si může dovolit na základě znalostí vynášet fundované domněnky (o jaké události se jedná, nebudu prozrazovat, protože bych tím vyzradila o knize víc, než bych ráda). V tomto směru mu nic vyčítat nejde.
            Problémem jsou postavy romány. Je jich příliš mnoho a je těžké si vybrat jednu, s kterou jít, která by byla skutečně oním HLAVNÍM hrdinou. Formálně jej kniha má. Je jím právě komisař Lars Johansson. Jenže než se vůbec dostane ke slovu, je už čtenář zahlcen spoustou dalších postav a jejich osudů a především nekonečnými popisy jejich charakterů, které se ale vesměs neobrážejí v jejich činech.
            Stejně tak těžko uchopitelný je i sám Johansson. Autor sice urputně opakuje, že je to „správný policajt“, ale nebylo by od věci, také to na něčem trochu více demonstrovat. Dlouhé sondy do hrdinova dětství toho mnoho neobjasňují a působí tak trošku dojmem, že tam jsou hlavně proto, že každý moderní román obsahovat trochu té psychologie.
            Persson také rád opakuje, že komisař „bude brzy litovat, že celou událost nenechal být“. Ovšem po celou, prakticky pětiset stránkovou knihu, se nic moc litováníhodného nestane – alespoň v přímé souvislosti s komisařem.
            Stejně bezzubě působí i další postavy. Ostrý hoch a komisařův přítel Bo Jarnebring ze všeho nejostřeji konzumuje pálenku. Perverzní Claes Waltin sice perverzní je, je i morálně prohnilý, ale pořád tomu něco chybí… To správné tempo, méně popisování toho, jaký kdo je, namísto toho, aby měl čtenář možnost si o charakteru hrdiny udělat představu z konkrétních událostí.
            Samozřejmě se tohle všechno podepíše i na rozuzlení knihy, která se k dramatickému okamžiku pomalu plíží na více než čtyřech stovkách stránek, aby všechno skončilo na zbývajících dvaceti. Určité vyznění do prázdna, přežití těch, kteří by vlastně přežít neměli, bylo jistě autorovým záměrem, ale aby skutečně vyznělo, gradace celého příběhu měla být výrazně dramatičtější a zkratkovitější. Možná chyběl redaktor, který by prosadil, že někdy méně stran je více.
            V Čechách už vyšel i druhý díl trilogie. Skalní fanoušci špionáže a konspiračních teorií se ke komisaři Johanssonovi pravděpodobně znovu vrátí. Ti, kdo chtějí příběhy s hrdiny, s kterými se mohou ztotožnit, jít s nimi příběhem a upřímně jim fandit, pravděpodobně dají přednost postavám, jakými jsou Harry Hole z knih Jo Nesboa, Joona Linna z knih dvojice vystupující pod pseudonymem Lars Keppler nebo se budou vracet ke knihám Stiga Larsena, kde ostatně o konspirace také nouze není.  

Zdroj fotografie: beletrie.eu

Žádné komentáře:

Okomentovat