STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

úterý 29. ledna 2013

POVOLEBNĚ SLUŠNĚJŠÍ A STYLOVĚJŠÍ


            Máme ho! Nového prezidenta. Líbí se těm, kteří ho volili. Nelíbí se těm, kteří ho nevolili. Ti, kteří nešli volit vůbec se, jako obvykle, zmítají mezi horoucím nesouhlasem s jeho zvolením a lhostejností, kterou by pociťovali, i kdyby se na Hradě měl objevit třeba motýl Emanuel s Makovou panenkou.
            Máme tedy takového prezidenta, jakého zvolila většina těch, kteří se k urnám vydali. Odvolili jsme dobrovolně, měli jsme na výběr, nikdo na nás nemířil pistolí. Tohle jsme zvládli – pozor nehodnotím výsledek, pouze fakt, že volební účast byla vyšší než jindy, lidé se o kampaň zajímali, vedly se debaty mnohdy více než jen zanícené… Tak prostě svobodné volby vypadají (a bylo by úžasné, kdyby tak vypadaly i volby do parlamentu, které pak, v našich zeměpisných šířkách a délkách, skutečně určují, kudy se vydáme dál).
            Teď přichází další zkouška toho, nakolik s touto svobodou skutečně umíme pracovat. Chtěli jsme přímou volbu prezidenta. Teď máme její první výsledek. Mnoho z nás není nadšených, dokonce ani zdaleka spokojených. Ovšem hysterické vyhrožování okamžitou emigrací, označování těch, kteří volili jinak, za opilce a klienty čtvrté cenové a další a další exaltované projevy nejspíš nebudou tou nejlepší cestou k tomu, aby byl příště výsledek jiný.            
             Proč? Použiji-li tento slovník, jsou totiž také čtvrtocenové, protože stejné, jako přístup těch, kterým totéž vytýkáme. Volbu jsme měli ve svých rukou. Ve vlastních rukou máme i to, jak už dnes pracovat na výsledku voleb dalších. Urazit ty, kteří volili jinak, označit je – mírně řečeno – za hlupáky, je lákavé. Je to snadné. A nic to neřeší. I kdyby, až emoce vychladnou, přišly sebelepší argumenty… nebude na druhé straně nikdo, kdo by jim naslouchal. Hrozit emigrací ve chvíli, kdy stále máme možnost věci do budoucna ovlivnit, je laciné gesto. Komentovat volbu druhých jejích stářím, či ještě hůř, senilitou, je zlé a nízké... Říkat, že prezident není mým prezidentem... zní to odvážně... ale není to tak, volba byla demokratická a její součástí - či spíše následkem - je i dokázat respektovat výsledek. Nemusím zvoleného obdivovat ani milovat, ale je to prezident, ať už bohužel nebo naštěstí, i můj. 
            Jsem optimistka. Přesto pesimisticky tvrdím, že na podobné přístupy a podobná gesta není čas. Optimisticky ale vidím, že stále je čas na to, dávat najevo svůj názor, respektovat výsledek volby, ale neztrácet ze zřetele, že ten žádoucí cíl má poněkud jiný styl. A ne, není třeba stále, den za dnem agitovat (to ostatně často spíš odradí, než získá), někdy – a častěji než si myslíme – stačí ukázat styl, o kterém tolik mluvíme, v praxi… můžeme začít tím, že budeme slušnější a „stylovější“ než ti, kterým právě tyto nedostatky vytýkáme…

Zdroj fotografie: webareal.cz

6 komentářů:

  1. Jakkoli nejsem z výsledků voleb na větvi .... není jiné cesty, než respektovat, že lid si zvolil. K emigraci bych vskutku potřebovala něco o dost silnějšího, než jeden výsledek voleb. Navíc prezidentských, když politický systém u nás jest parlamentní.

    I.

    OdpovědětVymazat
  2. Nemohu jinak,než absolutně souhlasit

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za tento příspěvek. Je jedním z mála, který má přesně to, čeho se mi v dnešní době u médií a v diskusích obecně příliš nedostává, a to racionality namísto emocionálně vyhraněných výkřiků.
    Ester

    PS komentovala jsem i článek o cukru, ale komentář se neobjevil... psala jsem jen, že jsem v Dačicích na zámku byla a místní jsou na tu "svou" kostku opravdu hrdí:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář a mrzí mě, že ten od "cukru" se ztratil. Dívala jsem se i do spamů, abych ho případně vrátil, ale nezapadl ani tam, takže nejspíš nějaký problém při odesílání nebo zobrazení. Tak snad už všechno bude fungovat tak, jak má.

      Vymazat