STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

pátek 4. ledna 2013

ZNAČKA: KATASTROFA


      Jejich řady okolo mne v poslední době zhoustly. Těch virtuálních i těch, které znám i v reálném životě. Žen, které se prezentují jako, mírně řečeno, nepraktické bytosti, které mají v bytě permanentě jako po výbuchu, děti s nimi ořou a dávají jim lekce ze života, nevyjdou ani s vlastní matkou či tchyní a nový pes jen dovršuje dílo zkázy. Vztahy nemají buď žádné, nebo s muži, kteří si je rozhodně nezaslouží.
      Zvláštní je, že u 99% těch, které skutečně znám, s jistotou vím, že jsou to vesměs ženy praktické, které s dost slušným přehledem zvládají domácnost, děti, psy i kočky. Pokud jde o vztahy, i na tomto poli si většina z nich poradí poměrně zdatně. Kdybych se vsadila, že ve většině případů je tomu tak i u známých virtuálních, pravděpodobně bych mnoho neprohrála.
      O to víc mně zajímalo, odkud se tento vzor ženy, kterou stíhá jedna katastrofa za druhou, bere. Přišly vánoce, dovolená a čas na četbu. I stahovala jsem, co se dalo, knihy placené i volně ke stažení, a hle… pomalu jsem se dostávala do obrazu. Humoristický román pro ženy má novou hrdinku, která přesně odpovídá výše zmiňovanému. Je jí obvykle mezi 35 a 45, ale mnohé z rysů by se daly bez problémů uplatnit i na ženy mladší, jen tedy bez přítomnosti pubertálního dítěte, ale to zdatně zastoupí batole či dítě zahajující školní docházku.
      Samozřejmě existují velice dobře napsané výjimky (Pes ve městě od Veroniky Hájkové nebo většina knížek Evy Brabcové), které se s milým nadhledem dívají na každodenní shon, který opravdu většina žena zná, i na problémy s láskou, které pravděpodobně většina poznala také. Tyhle knížky ale také spustily lavinu dalších a dalších podobných, které ale jejich úrovně zdaleka nedosahují… stejně jako 125. kniha o upírech už se většinou opakuje a nudí, nejinak je tomu i v tomto žánru.
      Osobně jsem po několika dávkách této literatury měla chuť knihu zavírat a prchat, jestliže:
1)      se hrdinka v prvním odstavci představila jako osoba žijící v setrvalém chaosu ve všech směrech, aniž by se alespoň náznakem objevilo světlo na konci tunelu. Trocha nadsázky je dobrá, ale popisovaný zmatek by ve většině případů déle jak týden nepřežil ani Superman.
2)        je hrdinka zatvrzele vtipná v úplně každé větě. Jistě, od humoristického románu očekávám humor, ale málokdo je tak vtipný, aby mohl vtipy, fóry a bonmoty trousit skutečně v každé větě. A je-li takto intenzivně vtipná jak hlavní hrdinka, tak všichni okolo ní, začíná být četba nesnesitelná. I tady platí – všeho s mírou.
3)      autorka používá nadměrně přídavná jména. Každý – i literární hrdina – se někdy může jen zasmát, nemusí se hned smát klokotavě, zvonivě, roztomile, hystericky nebo třeba i chraplavě. Opět je to o míře únosnosti i o tom, že někdy je dobré nechat čtenáře, aby si hrdinku/hrdinu mohl sám v určité situaci představit a ne mu neustále natvrdo vnucovat představu svoji. Třeba se dotyčný zasměje víc.
4)      se hrdince během prvních dvou kapitol nepodaří vůbec nic a vše končí katastrofou. A je úplně lhostejné, zda se jedná o prasklou vodu nebo o pád se schodů před očima aktuálně vyvoleného. Čím jsem zpět u starého dobrého – všeho s mírou.
V novém roce jsem se od humoristických románů pro ženy opět odpoutala a vrátila jsem se k literatuře mně bližší. Přesto věřím a vlastně i vím, že i v této oblasti existují opravdu dobré knížky, a tak vám přeji šťastnou ruku při výběru. A jedna nevyžádaná, ale dobře míněná, rada na konec… nenapodobujte, nestylizujte se do rolí hlavních hrdinek, co když za pár měsíců „pofrčí“ hlavní hrdinky-kaskadérky… Přece se nebudete vrhat ze sedmého patra nebo jezdit v hořícím autě… 

 Zdroj: diva.aktuality.sk

3 komentáře:

  1. A nevadí to přechodně, vypravila jsem dítko na švp. Vstávala jsem ve 4 hodiny ráno, protože mi tu její mobil vřískal po nabíječce, tak jsem se natáhla :-). Dala jsem si dopolední spánek, ale teď se nějak nemůžu rozpohybovat a uklidit tu :-).

    I.

    OdpovědětVymazat
  2. Každý má někdy doma binec, to mi přijde normální. Mě spíš přijde zajímavá síla těhle "vzorů", že i ženské, které prostě normálně stíhají, zaujímají podobnou pózu... A pak mi samozřejmě vadí, když je ta knížka ještě navíc špatně napsaná :D
    J.

    OdpovědětVymazat
  3. :-) pěkné a trefné zamyšlení. Ty katasrofy to je asi alá deníky B.J.??-ne? :-)
    Doma jsme na příliš veselé komedie taky lehce hákliví-říkáme tomu posměšně "povedená taškařice". nemám ráda ten do detailu servírovaný humor- a nejlépe ještě pauzu na to, aby mi došlo, že TEĎ je prostor pro smích...

    Dneska je trendy "nestíhat"-kdo stíhá, mohl by být podezřelý, že je líný, nebo že není v zaměstnání až tak důležitý. Já obdivuju lidi, co stíhají-a taky vím, kde je zakopán pes v mém případě :-) Kdybych já dělala míň věcí najednou, uměla občas razantně odmítat, kdybych stále nelačnila po zážitcích všeho druhu... ;-)- to by se to klidněji žilo a doma by se nekupila halda na žehlení a byt by vypadal jako z katalogu.
    Nojo, ale kdykoli chci sama sebe polepšit, vždycky se ozve ten vnitřní hlas a řekne mi: Máš potřebu se do něčeho stylizovat? Kdo to ocení?? Budeš spokojenější v naklizeném bytě a bez těch všech akcí? - no, zatím jsem nedospěla k názoru, že jo. ;-)Takže jsem si jista,že i letošek prožiju v chaosu, s přiměřeným množstvím katasrof :-) -no hlavně to všechno přežít!! :-)

    OdpovědětVymazat