STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

pondělí 11. února 2013

ŠUP DO ŠKVÍRKY


            Stojí si tak jeden ve frontě na vlek, na chviličku přestane člověku před sebou téměř šlapat na lyže a šup, už se do skulinky někdo vecpe. Asi neznám puberťáka, který by si předbíhání nevyzkoušel. Před lety jsem to zkusila já i moje kamarádky, ale do latě a do fronty nás postavili přítomní rodiče či instruktoři a pak nás to tak nějak přešlo. Pro dětské či pubertální zkoušení hranic mám tedy poměrně pochopení.
            Pro co pochopení nemám je, když děti pěti, šesti, sedmileté cpou do škvírek ve frontě jejich vlastní matky, ještě s patřičným komentářem typu: Nebuď blbej a hni sebou, nebudeš tu čekat jako trouba. Přiznávám, za poslední víkend mi podobné opakující se situace hnuly poněkud žlučí, a i když jsem spíš introvert, ony dámy i jejich ratolesti jsem poslala… na konec fronty, tedy tam, kam patřily.
Jistě, nejspíš by mě nezabilo, kdybych si počkala o dvě kotvy déle, moje děti by to nezabilo také, ale tak nějak z principu nevím, proč bych své děti měla učit jedno a u druhých tolerovat něco jiného. A zase jednou mne napadlo, že podobná seskupení povícero neznámých lidí jsou docela dobré místo, kde se alespoň maličko ukáže, co se v kom skrývá.
Možná ta paní, kterou jsem poslala o pár míst dál, umí vyprávět dobré vtipy – pár jsem jich stačila zaslechnout – ale také předvedla, že když se naskytne šance, umí být docela slušně „vyčůraná“, takže bych nejspíš o nějaké bližší seznamování nestála. Škoda, že některé lidi, kteří se pro nás jako jednotlivce i pro nás jako obyvatele této země (a určitě to lze přenést na měřítko celosvětové), nemůže zavčasu potkat ve frontě na vlek a tak trošku je pozorovat. Ono mnohokrát platí, že první dojem je ten správný…


Zdroj fotografie: autorka blogu

Žádné komentáře:

Okomentovat