STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

pondělí 11. března 2013

DĚTŠTÍ VOJÁCI


Zdroj fotografie: elcomercio.com

Nemám podobné fotografie ráda. Po smrti venezuelského prezidenta Huga Chaveze ale na jihoamerickém kontinentu zaplavily tisk. V nejlepším případě jsou odrazem bezbřehé naivity rodičů, v horším případě jsou vnějším projevem toho, jak rodina a okolí dítěti odmala linkuje jediný správný revoluční světonázor s tím jediným správným vůdce v čele a brání mu, aby si postupně utvářelo názory vlastní – ať již totožné či zcela protikladné, ale vlastní.

            Venezuela s pravděpodobností blížící se jistotě  tento „druhý stupeň“ nepřekoná. Pohled na podobně vystrojené dítě by ale měl pokaždé připomínat, že mnohé země, mnohé mocenské skupiny, udělaly ještě další osudný a ostudný krok. Podobné fotografie by měly být vytrvalou připomínkou toho, že je stále ještě příliš mnoho zemí, kde děti, lépe řečeno dětští vojáci, bojovaly a bojují za ideály, kterým nerozumí a ani rozumět nemohou. Za charismatické vůdce, které ale zajímají jen jako nástroj, jejich konkrétní osudy jsou těmto vůdcům více než lhostejné. Za zájmy mocné menšiny, které se zcela míjejí se zájmy jich samotný – i když se jim samozřejmě tvrdí opak.

Zdroj fotografie: unsv.com (Súdán)
 
Zdroj fotografie: theguardian.co.uk (Zaire)
 
Zdroj fotografie: esenatorehumanrights.wordpress.com (Kde všude bojují)
 
 
               Dětští vojáci jsou téma, které asi nikdo neotvírá rád. Buď proto, že je to téma, které se tzv. „nehodí do krámu“ nebo proto, že když už jej člověk jednou otevře, začne se ho velmi silně dotýkat. Dnes nechám mluvit fotografie, které určitě dokážou hovořit samy za sebe, ale k tématu se ještě vrátím, protože přesná a strohá čísla a konkrétní údaje umí vypovídat stejně dobře.

4 komentáře:

  1. Mrazivé téma pro mrazivý den.

    A napadl mne ještě jeden důvod, proč lidi toto téma neotvírají rádi, alespoň v našich končinách. Krom tedy toho, že snad nás všech tady se to musí velmi silně citově dotknout. Nechápeme, nevíme, co říct. Nevíme, proč. Nerozumíme tomu. Proto sedíme a mlčíme. Jako já teď. Chtěla bych toho tolika říct, ale mám pocit, že to všechno vyzní jako klišé. Tolikrát omleté a tolikrát řečené. A přeci úplně k ničemu.

    I.

    OdpovědětVymazat
  2. Četla jsme před několika lety knihu o africké dívce, která byla dětským vojákem. Bylo to strašné čtení, vůbec nechápu, proč se s tím nic neděla, je to odporné....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Organizace, které se snaží s tím něco dělat existují, ale rozhodně nemají tak širokou podporu a publicitu jako jiné organizace. Ten další článek určitě napíšu a zmíním se i o nich, ať se alespoň víc ví, kdo se snaží.
      J.

      Vymazat
    2. Nejhorší je, že ty děti jsou často unášeny. I když by rodiče je do ničeho takového dobrovolně neposlali, tak najedou vojáci na vesnici a děti si prostě vezmou. Proto, aby je mohli poslat do první linie.

      Už mám zase mráz na zádech :-)

      Zprávy za loňský rok ještě nebudou k dispozici, ale zde se dá podle jednotlivých zemí k tomu dost dozvědět:
      http://www.state.gov/j/drl/rls/hrrpt/humanrightsreport/index.htm#wrapper

      Vymazat