STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

úterý 16. dubna 2013

KATEGORIE: BLÍZKÝ PŘÍTEL


            Pod pojmem „blízký přítel“ si představuji někoho, s kým je mi dobře, s kým mohu sdílet momenty dobré i horší, komu se můžu bez obav svěřit a kdo se může bez obav svěřit mně. Bulvární tisk si pod tím samým pojmem představuje kohosi, kdo se při první příležitosti rozezpívá jako o život a vyšle na světlo boží informace, které měly zůstat v krabičce s nápisem důvěrné.
            Blízký přítel se vynoří obvykle ve chvíli, kdy se člověk, o kterém se píše, – a je úplně jedno, jestli je to VIP nebo někdo do té doby zcela anonymní, kdo se dostal do centra dění zajímavého pro veřejnost, asi nepřekvapí, že většinou do centra dění něčím tragického, protože to přitáhne veřejnost zcela neomylně – nemá zájem se k situaci, v které se ocitl, jakkoli vyjadřovat. Nebo alespoň nechce zacházet do podrobností.
            A hnedle ho tu máme blízkého přítele či zdroj blízký rodině. Spolu s ním pikantní, tragické, šokující, dramatické, dech beroucí, skandální a jiné a jiné detaily. Občas mě napadá, kdo tito blízcí přátelé jsou, možností je víc:
a)      Skutečně blízcí přátelé těch, o kterých se píše
b)      Kdokoli, kdo se ocitl v blízkosti dotyčného, ať už náhodou nebo jako někdo, kdo pro dotyčného třeba pracoval
c)      Neexistují, jsou výplodem fantazie bulváru, protože zatímco „krvavé“ detaily prodávají, věty jako „Pan XY o dané věci mluvit nechce“, případně „Paní AB nám ani nebere telefon“, nikoli
Všechny tři možnosti jsou stejně smutné. Být na místě toho, o kom se píše, asi bych nejspíš uvítala tu třetí, než si lámat hlavu nad tím, který „kamarád“ mluvil nebo probírala v paměti, kdo se kde dostal natolik do mé blízkosti, aby se dozvěděl něco zpeněžitelného…
Co mě ale vždycky fascinovalo nejvíc, je touha některých lidí po oněch pověstných patnácti minutách slávy. Touha jakýmkoli způsobem se dostat do bulváru, byť třeba jako anonymní „blízký přítel“ nebo „zdroj“. Touha dívat se na ona černá písmenka na bílém podkladu, na slova, která dotyčný vyřkl a teď je vidí „zvěčněná“ v novinách, na internetu, slyší je citovaná v rozhlase nebo televizi…
Tihle „blízcí přátelé“ a zdroje tolik touží být také nějak zajímaví, sledovaní, že riskují ztrátu přátelství, pokud jejich jméno vyjde najevo. Nepřemýšlejí o tom, že si svoji anonymní čtvrthodinku slávy vykupují tím, že zradí důvěru, ublíží…
Nedomýšlejí důsledky a v bulváru bohužel nacházejí podporu a živnou půdu. Bylo to tak, je a bude, nejen u nás, ale kdekoli na světě, kde bulvární tisk existuje. To ovšem nic nemění na věci, že právě kategorie „blízký přítel“ mi v tomto druhu novinařiny vadí hodně… Protože ať už jde jen o neověřený drb, ve své podstatě třeba i neškodný a jen a jen hloupý, ve výsledku je tu pak vždycky někdo, kdo ztratil alespoň část iluzí a důvěry ke svému okolí.     

Zdroj fotografie: 123rf.com

Žádné komentáře:

Okomentovat