STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

úterý 7. května 2013

JE TO STÁLE O MÓDĚ?


            Módu mám ráda. Pravda, nežiji každým jejím posledním výkřikem ani nejsem na slovo vzatá odbornice, když dojde na posuzování, kdo je ještě in a kdo už o kousíček ne. Rozhodně jsem ale příznivkyní takového oblečení, které má „šmrnc“, něčím se odlišuje od šedého průměru a navíc ještě ladí s příležitostí, na které se v něm dotyčný či dotyčná objevili.
            Snažím se tedy alespoň rámcově módu sledovat a v zásadě nemám nic ani proti nejrůznějším módním policiím, peklům, hrůzám… co jen podobných stránek na internetu najdete. Nic proti nim nemám, pokud:
1)      Se z nich skutečně dozvím, proč je dotyčná módní kreace in či out a nezjistím pouze to, že autorovi textu jen jde nebetyčně na nervy paní A či pan B a všechno by v jejich případě bylo špatně, i kdyby vlastně nebylo. A nebo naopak.
2)      Nejsou-li fotografie „módních zločinců“ a popisky k nim už kdesi za za hranicí základů slušnosti.
Vyjde-li si na večírek známá osobnost, dobře ví, že ji budou fotit, komentovat, hodnotit (samozřejmě i tady očekávám přínosnější hodnocení než to uváděné v bodě 1). Ví také, že když půjde na předávání výročních cen v teplákách, asi to na pochvalu nebude. Prostě a jednoduše taková osobnost předem ví, s čím počítá. Může se podle toho zařídit a může vyjít i v těch teplákách, pokud usoudí, že přesně tak se chce posléze v časopisech vidět. Samozřejmě i tady platí, že slušné okomentování je základ.
S něčím podobným ovšem nepočítá paní XY, která ráno vyběhne pro rohlíky, se psem nebo se vypraví do práce. Upřímně, ani já nepočítám s tím, že si mě na ulici vyfotí amatérský módní kritik a předhodí moji fotku internetové komunitě i s řádně úderným komentářem.
Jistě – pokud podobnou fotku někdo na svém webu využije ke komentáři, který není urážlivý a může jiného upozornit na chyby, které třeba sám v oblékání dělá, dobře, proč ne. Ovšem v každém případě bych očekávala – v době dnešních technologií snad opravdu maličkost – že tvář dotyčného či dotyčné bude natolik rozmlžená (a případně i okolí, pokud je k poznání, do které firmy či školy atd. vchází a je podle toho identifikovatelná), aby ji nepoznal, každý letmý známý, který na internet zabrousí.
Už vůbec neočekávám, že najdu například fotografie starých žen, které si – navíc s holemi – sedly na zastávce tak, jak si sedly, a je jim vidět tam, kam až je jim vidět. Bohužel je nacházím. Včetně pikantních komentářů, jestli je to spodní prádlo zaprané nebo ne a horších… Opravdu nikoho nenapadne, že ta stará paní možná byla jen prostě a jednoduše ráda, že na tu zastávku vůbec došla? Že byla ráda, že sedí? Že vůbec nehodlala někomu pózovat? I kdyby ji nikdo nepoznal a zůstala „anonymní“, stejně je to ponižující.
Právě tak ponižující je pro patnáctiletou holku, která třeba jen hledá sama sebe ve všech myslitelných směrech, komentář, že vypadá jako lehká děva. Možná ano, ale s největší pravděpodobností to neměla v úmyslu a upozornit lze i slušně.
Jak se asi cítí žena, kterou někdo nazve typickou čtyřicetiletou machnou? Ta si může hnedle vybrat, má-li mít depku z věku nebo z postavy… A dalších příkladů by bylo, bohužel, nekonečně mnoho.
Ano, pište o módě, rozeberte, jak byl kdo, kde oblečený. Ráda si to přečtu. Ale respektujte ty, které fotíte. Fotkou i písmem. Nikdy totiž nevíte, jestli ta paní neměla ty „příšerný pantofle“ proto, že má tak nateklé nohy, že se do jiných nevejde, jestli ten v teplákách na ulici, nevyběhl na roh do lékárny a starosti mu dělalo něco úplně jiného než móda.
Módní kritika je kritika jako každá jiná. Měla by ukázat, co se nepovedlo. I to, co se povedlo. Měla by dokázat nasměrovat a dát čtenářům možnost, aby si ujasnili vlastní názory. Neměla by být prvoplánově zlá a posměvačná. Pak přestává plnit svoji funkci. Žádné názory netříbí a jen zbytečně ubližuje. Ve finále ubližuje módě jako takové...

Zdroj fotografie: cz.123rf.com

1 komentář:

  1. Dnes jsem byla skutečně adept na módní peklo se vším všudy, když jsem vyjela na otočku pro tablety do myčky, které jsem při velké nákupu v nejmenovaném obchodním řetězci zapomněla. Zkusím Vám to popsat, třeba se dočkám nějakého peprného komentáře.

    Vlasy jsem si sice ráno umyla, ale s jejich úpravou jsem si hlavu příliš nelámala, takže jsem je pouze stáhla čelenkou dozadu (věřte nebo nee, ježek už se nekoná :-))).
    Na sobě jsem měla tepláky, sportovní boty (což by asi šlo), ale ten topík, ten topík. Ráno jsem natáhla bílé tričko a páč mi bylo chladno, přehodila jsem přes něj cirka 20 let starý vytahaný svetr béžové barvy zakoupený v Londýně ve výprodeji coby děsně cool záležitost. Svetr přežil mnoho let a já ho mám ráda. Je pohodlný, bo je dost velký. Ovšem pro módní peklo by jistě znamenal sousto vskutku výživné.

    A víte co? Bylo mi to jedno. Ráno jsem honila termín odevzdání jedné věci, děti mají ředitelské volno, takže jsem ještě musela zmáknout Dostihy a sázky. Za podstatné považuji, že jsem byla od hlavy k patě čistá, nepáchla jsem a nikde mi nevykukoval špek, který by na kolemjdoucí mohl působit drobet odpudivě :-).

    I.

    OdpovědětVymazat