STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

středa 25. září 2013

COLETTE

K filmům s tématikou holocaustu bývám obvykle shovívavá. Z jednoho prostého důvodu - a tím je mé přesvědčení, že se jedná o historické události, které by se neměly přestat připomínat. Když jsem si přečetla první kritiky na film Milana Cieslara Colette, byla jsem docela zvědavá, jestli mi vstřícnost a shovívavost vydrží i tentokrát, protože většinou byly recenze skutečně hodně tvrdé a negativní.
Musím říct, že mi vstřícnost i shovívavost vydržely. Kromě již zmiňovaného důvodu, že připomínání holocaustu je stále třeba, jsem měla tři hlavní další důvody. Prvním byla podle mě velice vydařená kamera Marka Jíchy, která napomáhala dramatičnosti tam, kde film poněkud ztrácel dech. Druhým je sama předloha A. Lustiga, která prostě nedovolí, aby bylo špatně úplně všechno. Třetím důvodem byli herci, kteří se – alespoň podle mě – se svými rolemi popasovali tak dobře, jak jen to scénář umožňoval.
Bohužel právě scénář (a režie, nádoby zde naprosto neoddělitelné, protože autorem scénáře i režisérem je Milan Cieslar) mnohde opravdu skřípe. Scénárista volí formu vyprávění, kdy nám hned v prvních dvou minutách filmu odhalí, že oba hlavní hrdinové – Vili a Colette – hrůzy koncentračního tábora přežili. Pak má dalších 122 minut na to, aby nám odvyprávěl, jak to tedy vlastně celé bylo.
Obrovský časový prostor, kdy už divák netrne strachy, jestli se hlavní hrdina dožije konce nebo ne, ale o to víc se soustředí na postavy, jejich charakter a motivace. Bohužel mnohé scény jsou příliš ploché a šablonovité na to, než aby o čemkoli mohly skutečně vypovídat.
U Colette si divák nutně klade otázku, čím vlastně všechny tak okouzluje. Hlavního hrdinu, německého velitele, bisexuální dozorkyni, přičemž ta druhá by ji chtěla alespoň za dceru. Ano, jistě, je velmi pohledná, ale to, co si spisovatel může dovolit sdělit v popisech či myšlenkách hrdinů, se zde na plátno bohužel nedostalo. Přitom to určitě jde, proč v Doktoru Živagovi všichni touží po Laře, jsem se u filmu nikdy ptát nemusela…
Velmi schematicky působí i mnohé scény s SS důstojníkem Weisackerem, který je Colette rovněž posedlý a je jedním z jejích hlavních důvodů, proč zvažovat útěk z tábora. Že důstojník SS bude nejspíš zlý (a bude poslouchat klasickou hudbu), tuší opravdu i ti nejmladší diváci. Dá se předpokládat, že bude bezdůvodně tlouct a zabíjet lidi. To všechno Weisacker skutečně dělá. Ale jedna scéna by stačila a doplněná o tu, kde si na ruku nechává padat popel z pecí, který poletuje vzduchem po celém táboře, a která o tom, jaký je, vypovídá víc než ono zmiňované střílení (hodně opět napomáhá kamera), nebylo by co kritizovat.
Bohužel stejně ploše působí i většina milostných scén Colette a Viliho. Ploše a hluše. Věřím, že v románu to tak nebylo, ale to, co bylo tam, se prostě na plátno nedostalo. A nejen popisy a pocity, ale i dialogy, protože bohužel to, co je snesitelné na papíře nemusí vůbec dobře znít jako dialog ve filmu.
Navíc – alespoň podle textu distributora – by kromě lásky Viliho a Colette měla být jakýmsi leitmotivem příprava útěku jich obou. Ovšem na přípravy a útěk sám dojde až někdy po sté minutě a vlastně celá zápletka okolo proběhne tak rychle, že opět na nějaké velké obavy o hrdiny mnoho času nezbude.
Nevyváženost je vůbec hlavním problémem celého scénáře. A jeho délka. O dvacet minut méně by bylo rozhodně více. Ne všechno, co je v knize se musí dostat na plátno. Někdy je doslovnost velmi na škodu. Když v knize hrdina sebere pět diamantů, které by měly připadnout nacistům jako kořist z transportů, ale od jedné zdařilé akce uběhne několik stran, měsíců, myšlenek atd., je snadné si takovou situaci představit a nepochybně se to všechno v táborech i dělo. Když totéž dělá filmový hrdina téměř v každé druhé scéně, divák si začne klást otázku, jestli to skutečně šlo tak často a jestli by ho nechytli… Přitom počet může být stejný, jde jen o to, že film prostě mění vnímání času i četnosti…
Co bylo ve filmu naopak velmi dobře zachycené, byl život v lágru. Bez zbytečných surovostí, které by měly diváka prvoplánově šokovat, dokázali režisér a kameraman onu všudypřítomnou hrůzu zachytit velmi dobře jak obrazem, tak na drobných příbězích vedlejších postav. Pohled na oheň šlehající z komínů pecí sám o sobě působí velmi silně…
Většina kritiků se v hodnocení pohybovala mezi 30 a 55%. To už je téměř doporučení do kina vůbec nechodit. To si jako celek Colette podle mne nezaslouží. Určitě stojí za shlédnutí, ale s tím, že se tvůrci nesmí divit, že jak kritici, tak diváci budou nad některými věcmi vrtět a hlavou a občas si klást otázky, které by si klást neměli, protože odpověď by měla přijít přímo z plátna kin…


 Zdroj fotografie: csfd.cz



1 komentář:

  1. Tak na to teda asi půjdu :-). Pak Ti tady k tomu napíšu, co já na to :-).

    OdpovědětVymazat