STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

pondělí 9. prosince 2013

UTRÁPENÁ DUŠE

My, kdo bydlíme v Praze, chodíme kolem jednoho z jeho nejznámějších děl při svých procházkách či pochůzkách v centru Prahy. Někdo častěji, někdo méně často, ale občas kolem orloje na Staroměstském náměstí projde každý z nás. A právě kalendářní deska na Orloji je dílem Josefa Mánese. Asi nejnešťastnějšího člena jedné z nejznámějších českých uměleckých rodin. Jeho otcem byl proslulý krajinář Antonín Mánes, strýc Václav Mánes byl  dvakrát prozatímním ředitelem pražské malířské Akademie. Otec i strýc měli velký vliv na jeho život i na život jeho sourozenců, Quida a Amálie, kteří se do dějin českého malířství také zapsali velice výrazně.
Ovšem na Josefův soukromý život pravděpodobně nikdo neměl takový vliv jako jeho sestra Amálie. Nikdo mu pravděpodobně také nedokázal z života dělat poměrně slušné peklo jako právě ona. Dokud Amálie pevnou rukou vládla jen domácnosti všech tří umělecky založených sourozenců, bylo to pravděpodobně ještě snesitelné a k přežití. Když se začala starat o Josefův milostný život, musel to být očistec. Amálie sice byla velice nadaná malířka, ale její současníci se shodují, že byla panovačná, tvrdohlavá a… prostě nedala pokoj, dokud nebylo po jejím. 
Když se Josef zamiloval do Františky Šťovíčkové, která u sourozenců pracovala jako služebná, rozhodně tato situace nespadala do kategorie Amáliíných splněných přání. Když navíc Františka otěhotněla, Amálie měla jasno… Františka musí pryč, žádná svatba nebo uznání dítěte se konat nebudou a… tečka. Všechno tak také dopadlo, protože Josef, jeden z nejvýznamnějších představitelů českého romantismu, se prostě razanci své sestry bránit neuměl.
Než se odpoutal od sestry a vůbec od rodiny trvalo Josefovi ještě další čtyři roky. V roce 1954 odjel na Moravu, do Čech pod Kosířem, kde pak na zámku svého přítele, hraběte Bedřicha Silvy-Tarouccy (který se nijak neskrýval tím, že velmi opovrhuje chováním Amálie i zbytku rodiny), žil dalších dvacet let a vytvořil tu svá pravděpodobně nejvýznamnější díla - Ukolébavku, Líbánky na Hané nebo Život na panském sídle. Na doporučení Silvy-Tarouccy maloval i pro hraběte Huga Jakoba Josefa Logothettiho. Jeho milenku Verunu Čudovou portrétoval například ve slováckém kroji, ale prý ji namaloval i jako Madonnu. Tenhle obraz ovšem nejspíš spadá do kategorie legend, protože jej nikdy nikdo nenašel (i když samozřejmě možné je všechno)… V šedesátých letech devatenáctého století pak vytvořil i zmiňovanou kalendářní desku pro pražský Orloj.
Pak se ale začalo horšit jeho zdraví. Špatně mluvil, propadal depresím, až obsedantně se zabýval myšlenkami na vlčí růže. Jeho chování vzbuzovalo v těch, kdo ho znaliobavy. Ve všech včetně jeho tehdejšího mecenáše, průmyslníka Vojtěcha Lanna, který se domníval, že změna prostředí by malíři mohla prospět a financoval mu cestu do Říma, o které Josef Mánes vždycky snil. Opak se ale stal skutečností. Mánes se v Římě definitivně zhroutil a Amálie pro něj musela narychlo dojet. Už se vlastně nikdy zcela nevzpamatoval. Maloval už jen výjimečně a pokud se vracel ke svým starším obrazům, pak proto, aby je vlastně znetvořoval… postavám na nich dokresloval vlčí drápy, někdy plátny vytíral podlahu… Svým známým psal zmatené, nesmyslné dopisy a po nocích prý obcházel Orloj se svící v ruce… Ztráta kontaktu s okolním světem se stále prohlubovala, až nakonec Josef Mánes 9. prosince 1871 své nemoci podlehl, bylo mu pouze 51 let. Na pohřeb přišla i jeho dcera Josefa, kterou se nikdy proti vůli rodiny neodvážil uznat za vlastní. Na úmrtním listě je uvedeno ochrnutí mozku, termín v podstatě nic neříkající. Předpokládá se ale, že šlo buď o progresivní paralýzu, tedy pokročilou formu syfilis nebo o tuberkulózu mozkových blan… 

Přestože jde o Josefu Mánesovi mluvit jako o skutečně utrápené duši, jeho obrazy tyto jeho stavy neobrážejí. Romantické, inspirované venkovským životem, který byl malíři blízký, pohled na ně vyvolává pravý opak toho, co tak často a tak silně musel cítit jejich tvůrce… vzbuzující pocity klidu a radosti, kterých on sám došel asi jen velmi zřídka…

Zdroj fotografie: orloj.eu

Žádné komentáře:

Okomentovat