STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

úterý 25. února 2014

DRUHÁ POCHODEŇ

Dvacet jedna let od komunistického únorového puče v roce 1948. Půl roku od srpnové okupace v roce 1968. Něco přes měsíc od smrti a pohřbu Jana Palacha. Stejná doba od protestní hladovky po Palachově sebeupálení. Stejná doba od sebeupálení Josefa Hlavatého (20. ledna 1969 se upálin na Masarykově pomníku v Plzni a zemřel den po Palachově pohřbu). 
Pocit, že žádná z událostí nevyvolala ve společnosti potřebnou odezvu. Potřeba znovu v lidech probudit to, co snad cítili po činu Jana Palacha. Víra, že tentokrát třeba půjde o reakci dlouhodobější, která ve finále povede ke změnám, v které už snad nikdo ani nedoufal, ale většina po nich toužit nepřestávala.
25. února 1969 se student Jan Zajíc rozhodl Jana Palacha následovat. Zopakovat jeho čin. Zburcovat lidi. Jan Zajíc svůj čin vykonal v průjezdu domu v horní části Václavského náměstí. Chtěl vyběhnout jako lidská pochodeň na náměstí, ale to se mu už nepodařilo… plameny byly rychlejší a Jan Zajíc zemřel přímo na místě.
Na rozdíl od Jana Palacha neměl pohřeb v Praze. Důvod byl jasný - obavy mocenských struktur z dalších demonstracích. Je teda pohřben ve svém rodišti, ve Vítkově.
Jméno Jana Zajíce se připomíná o něco méně než jméno Jana Palacha, jméno Josefa Hlavatého prakticky vůbec. Jejich poselství bylo ale zcela stejné. A i jejich osudy tragickou ukázkou toho, kam totalitní moc tlačí lidi, kteří se s ní odmítají smířit. To všechno jsou důvody, aby se nezapomínalo na žádného z nich… ve světle událostí na Ukrajině, ve světle dramatu, který v současných dnech prožívá Venezuela… to možná platí víc, než kdy jindy…
Zcela na závěr slova samotného Jana Zajíce v dopisu na rozloučenou:


Maminko, tatínku, bratře, sestřičko!
Až budete číst tento dopis, budu už mrtev nebo velmi blízko smrti. Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, ale nezlobte se na mne. Želbohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad zajistím lepší. Znám cenu života a vím, že je to to nejdražší. Ale já hodně chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit. Po mém činu nepodléhejte malomyslnosti, ať se Jacek učí víc a Martička taky. Nesmíte se nikdy smířit s nespravedlností, ať je jakákoliv. Moje smrt vás k tomu zavazuje. Je mi líto, že už nikdy neuvidím vás ani to, co jsem měl tak rád. Odpusťte, že jsem se s vámi tolik hádal. Nenechejte ze mě udělat blázna.
Pozdravujte kluky, řeku a les.

Zdroj dopisu: wikipedia.org

Zdroj fotografie: praha.eu

Žádné komentáře:

Okomentovat