STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

středa 5. února 2014

MOUŘENÍN BENÁTSKÝ

Přestože Giuseppe Verdi patří bez jakýchkoli pochybností mezi mé nejoblíbenější skladatele vůbec (a mezi těmi operními je pro mne jasnou jedničkou), dvousté výročí jeho narození i připomenutí výročí jeho úmrtí jsem na blogu vynechala. První proto, Bicentenario di Verdi bylo tématem snad úplně všude… od jeho rodné vesnice až po největší operní domy, televize, časopisy atd. atd. Prostě Verdi kam se podíváš. Výročí úmrtí proběhlo v podstatě před pár dny, 27. ledna, tehdy jsem se rozhodla, že Verdiho připomenu spolu s “výročím narození” jednoho z jeho vrcholných děl, Othella.
Verdi se narodil v městečku La Roncola v parmském vévodství. Nepocházel z nijak zámožné rodiny, ale jeho rodiče - hostinský a přadlena - přece dokázali nepřehlédnout chlapcovo hudební nadání a postarat se, aby se dál rozvíjelo. Prvním Verdiho učitelem byl farář z La Roncoly, který ho naučil základům hry na varhany. Pak se objevil Verdiho první mecenáš. Antonio Barezzi, obchodník z Busseta, který postřehl, že chlapcův talent je mnohem víc než jen běžné, průměrné nadání. Setkání s Barezzim pro Verdiho znamenalo nejen možnost rozvíjet se po hudební stránce, ale v jeho rodině našel i svoji první lásku - oženil se s jeho dcerou Margheritou, kterou ale - stejně jako obě děti z tohoto manželství - poměrně brzo ztratil.
Barezzi ho dovedl také ke zkouškám na milánskou konzervatoř. Psal se rok 1832 a Verdi zkouškami hravě prošel. Nepřijali jej. Prý pro již pokročilý věk… Verdiho rok narození byl 1813… Svého snu o hudbě se ale ani ne dvacetiletý Verdi nevzdal a studoval dál soukromě u Vincenza Lavigny, který byl cembalistou v Teatro alla Scala. Už tehdy se pravděpodobně rodilo jeho zaujetí především pro tvorbu určenou pro divadelní pódia.
Mezi roky 1836 a 1840 ztratil obě děti i manželku Margheritu. Smutek překonával prací a jeho první opera Oberto, kterou La Scala uvedla v listopadu 1839 se setkala s poměrně slušným uspěchem. Další, Jeden den králem (Un giorno di regno) naopak propadla. Verdi chtěl s komponováním skoncovat, ale uvedení Nabucca v březnu 1842 ho od podobných plánů rychle odradilo. Nabucco se stal doslova hitem a odstartoval Verdiho hvězdnou kariéru, která už měla trvat až do skladatelovy smrti.
Verdimu se znovu začínalo dařit i v osobním životě, někdy od roku 1843 se datuje jeho vztah se sopranistkou Giuseppinou Strepponi, který jim vydržel až do Giuseppininy smrti v roce 1897. Opera stíhá operu, jedna má větší úspěch než druhá. Doslova bouřlivé nadšení vzbudila - dnes již ne tak populární - opera Bitva u Legnana (La battaglia di Legnano). Vznikla v revolučním roce 1849 a Verdi ji jako revoluční operu také napsal. Pro Italy se v tu chvíli stal doslova symbolem revoluce, “maestro della rivoluzione). Lidé si pohráli i s jeho jménem a psali je jako heslo prvního krále sjednocené Itálie - V.E.R.D.I … Vittorio Emanuele Re D’Italia…
V roce 1862 jeho Hymnus národů otvírá Světovou výstavu v Londýně a postupně vznikají jeho nejslavnější díla. Okolo některých se vytvářejí doslova legendy. Například že Aida byla v Káhiře uváděna u příležitosti otevření Suezského průplavu. Nebyla. Pár dní před otevřením průplavu zazněl Rigoletto a Aida až v následujícím roce. Přesto se egyptskou národní operou stala ona a o jejím spojení s otevřením průplavu dodnes mnoho lidí nepochybuje.
Verdi kromě hudebních úspěchů sbíral i nejrůznější ocenění, např. byl vyznamenán Velkým křížem italské koruny. Od opery si výjimečně “odskočil” i k jiným žánrům - asi nejslavnější je jeho Requiem složené na počest básníka, spisovatele a přítele Alessandra Manzoniho. Requiem vzniklo v roce 1874 a od tohoto roku až do roku 1887 se Verdi prakticky odmlčel. Pracoval na revizích svých starších děl, ale jeho obdivovatelé marně čekali na novou operu.
Nakonec se dočkali. A hned dvou. Obě jsou považovány za vrchol Verdiho operní tvorby. Othello a Falstaff. Po té již starý skladatel další operu nenapsal, ale do roku 1901, kdy zemřel, stačil své dílo uzavřít třemi monumentálními skladbami - Stabat Mater, Te Deum a Ave María.

V rámci operní tvorby mnozí považují za jeho vrcholné dílo právě Othella, který měl světovou premiéru 5. února 1887 v milánské La Scale. Libreto podle Shakespearovy hry napsal Arrigo Boito. Jen o rok později mohli operu - a to dokonce v českém překladu - vidět i diváci v Praze. Nesmírně těžký part Othella dodnes představuje výzvu snad pro každého tenoristu. Na závěr tedy pár ukázek různých Othellů… každý ať si sám vybere toho svého nej :-)


Zdroj fotografie: wikipedia.org

Zdroj videa: youtube.com, E. Caruso - Ora e per sempre addio

Zdroj videa: youtube.com, M. del Monaco, Niun mi tema

Zdroj videa: youtube.com, P. Domingo, Esultate

Zdroj videa: youtube.com, J. Carreras, Niun mi tema

Zdroj videa: youtube.com, F. Armiliato, Esultate

Žádné komentáře:

Okomentovat