STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

středa 12. února 2014

ŠEVČE, ŠEVČE....

Ve svých sedmnácti, s drzostí tomuto věku vlastní, jsem sepsala čtvrtletní práci, ve které jsem si vzala na paškál Kantův kategorický imperativ. Tehdy jsem měla pocit, jak jsem neuvěřitelně originální, odvážná a já nevím, co ještě… abych časem dospěla k názoru, že psát a mluvit by měl člověk o tom, co zná a o čem ví alespoň o trochu víc než to, že daná věc, problém či člověk existují…
Není ale pochyb, že daným pravidlem se mnoho lidí řídit odmítá a to nejen v letech pubertálních, ale i dávno, dávno po nich. Jen tak si dovedu vysvětlit, že někdo, kdo se sportem nemá nic společného, dokáže olympijské závodnici doporučit, aby závodila s nasazením :D
Ano, mám na mysli článek Pavla Novotného o snowboardistce Šárce Pančochové. Že se někomu nelíbí, když si sportovec postěžuje na rozhodčí… budiž… i když upřímně, ve chvíli vypjatých emocí to není nic zvláštního ani nového a pochopit to jde… Těžko už pochopit doporučení, aby příště závodnice jela na doraz. Nějak si neumím představit jediného účastníka nebo účastníci ZOH, že by jeli jen tak jako aby se neřeklo a ono to nějak dopadne… Inu možná, kdyby si Pančochová nerozbila jen helmu, ale rovnou i hlavu, neohrožený hráč pokeru by seznal, že to bylo na dřeň…
Chápu, že bulvár hledá senzace. Od toho tu ostatně je, jinou funkci neměl a nemá. Možná, vlastně skoro spíš určitě, by se měl ale držet senzací kdo, s kým, kde a proč, případně, která slečna A byla tak tupá, aby měla stejné šaty jako slečna B… To totiž bulváru - tedy jeho reportérům - narozdíl od sportovních a psychologických analýz a sond jde… a nebylo by od věci si to uvědomit… Prostě ono staré dobré - ševče drž se svého kopyta a slovních přestřelek s VIPkami na večírcích...

(Mmch. reakce Šárky Pančochové také nebyla ideální, ideálem by bylo bývalo mlčení, ale po závodě s málem zlomeným vazem bych možná podobné touhy nahlas vyjevila také a obzvlášť v dobách, kdy mi bylo okolo dvaceti :D ).

Zdroj fotografie: wakpaper.com

2 komentáře:

  1. Článek Pavla Novotného jsem si přečetla až teď (bulvár mne úspěšně míjí již několik let), nicméně jsem o něm slyšela. :-). Teď jsem ho rozklikla.
    Já teda nejsem žádný super pokrový hráč, ač tu hru miluju. Ale zjistila jsem, že o ní zase vím prd. Jsem se totiž domnívala, že pokroví hráči zachovávají kamennou tvář. Ale tak jo, i pokrový hráč je jenom člověk a může dát v jiných odvětvích průchod emocím a výrazům, o nichž se domnívám, že do článku zase až tak nepatří (ale tak já jsem zvyklá, že bývám mimo). Jestli ono to nakonec nebude tím, že švec se pustil svého kopyta?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono vůbec na těch starých moudrech bývá často dosti pravdy :D

      Vymazat