STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

úterý 4. února 2014

Z MLÝNA DO ŘÍMA

  Měl se původně stát mlynářem a převzít spolu s bratrem-dvojčetem Jáchymem (některé prameny uvádějí Františkem) otcovu živnost. Otec (+ 1749) byl dědičným nájemcem vltavských Sovových mlýnů v Praze. Mladý Mysliveček tedy nejprve studuje u jezuitů, poté matematiku, hydrauliku a statiku v rámci soukromých studií u J.F. Schora. V roce 1761 se stává mlynářským mistrem - po vzoru otce.
Otcova vzoru ale dál nenásleduje - nad mlýnem vítězí hudba a Mysliveček ji začíná konečně studovat a věnovat se jí. Skladbě se učí u F. Bendy, u F. Habermanna a nakonec i u varhaníka Týnského chrámu, J. Segera. Že je žákem více než jen dobrým dokazuje skutečnost, že ve velmi krátké době dokáže složit šest krátkých symfonií, které se setkávají s velmi příznivým přijetím. Jsou to Leden, Únor, Březen, Duben, Květen a Červen.
Protože mlýna se dávno vzdal ve prospěch svého bratra, Myslivečkovi nic nebrání opustit Prahu a Čechy vůbec a vydat se do Itálie, kde se chce zdokonalovat ve skladbě  u G. B. Peschettiho v Benátkách.
Ani v Itálii na sebe úspěch nedává dlouho čekat. V roce 1767 píše pro Neapol operu Il Bellerofonte a ze skladatele, který se pod své skladby podepisuje svým jménem a přízvizkem Il Boemo (Čech), se stává slavný Il divino Boemo (Božský Čech).
Myslivečka obdivuje mladý Mozart a udržuje s ním pravidelnou korespondenci. Myslivečka zvou do té nejvybranější společnosti. Mysliveček je za svá díla placený tak, že se skutečně uživí jako skladatel na volné noze, není zaměstnaný u žádného z evropských dvorů… Přesto se o jeho soukromém životě mnoho neví, nejvíc o něm jako o člověku odhalují právě dopisy, které si vyměňoval s Mozartem (ty jsou základem jedné z nejznámějších knih o Myslivečkovi “Josef Mysliveček v dopisech” od Stanislava Bohadla).
V roce 1778 komponuje a vidí uvádět na scénu svoji nejznámější operu Olimpiade (minulý rok byla v několika málo reprízách uvedena v Praze ve Stavovském divadle), která oslavuje město Řím. Ve stejném roce ale přichází strmý pád. Doslova i přeneseně. Při nehodě s kočárem utrpí Mysliveček vážná zranění obličeji, v důsledku následné infekce dochází ke znetvoření - zcela přichází o nos. Některé dobové prameny uvádějí, že pravou příčinou infekce mohla být pohlavní choroba - syfilis - ale i přes skromné informace o Myslivečkově soukromí se většina odborníků přiklání k tomu, že je to teorie, která se neopírá o žádné skutečně přesvědčivé důkazy.
Až doposud se většina Myslivečkových děl vyznačovala jasností, určitou lehkostí tónů. Nyní se jeho skladatelský rukopis zásadně mění. Opera Armida (1779) je pochmurná, odráží Myslivečkův duševní stav, ale diváci to nepochopí a Armida i Mysliveček čelí obrovskému neúspěchu.
Mysliveček se rozhodne dál neskládat. Konec jeho kariéry je pak stejně rychlý, jako byl její počátek. O dva roky později, 4. února 1781, Il divino Bohemo umírá v Římě opuštěný, zapomenutý, zchudlý. Mnoho z jeho děl není do dneška známo, některé partitury se určitě nacházejí v soukromých sbírkách po celém světě a jednou se s nimi možná seznámí i posluchači v koncertních síních. Ať už tomu tak bude nebo ne, jedno je jisté - těmi díly, která známá jsou, se Mysliveček jednou provždy zapsal do dějin hudby a měl by být připomínán, ať už ve dny, která se spojují s výročím jeho úmrtí či narození, nebo prostě jen tak… jen proto, že skládal “božskou” hudbu…



Zdroj videa: youtube.com, Piú non si trovano, L'Olimpiade

        Zdroj fotografie: wikipedia.org

1 komentář:

  1. Sešly jsme se, máte pravdu:-). Datum si to žádá:-).Děkuji za souhru a soulad, ráda jsem si u Vás početla. A také velmi pěkně děkuji za blahopřání ke knize, udělalo mi radost. Těším se na další Vaše texty

    OdpovědětVymazat