STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

sobota 26. dubna 2014

VRAŽ DO TOHO PÁR VRAŽD... (recenze)

            Smíchejte dohromady několik – samozřejmě co možná nejbrutálněji provedených – vražd, přihoďte vraha psychopata nejlépe stiženého mnohočetnou poruchou osobnosti, který byl v dětství fyzicky a psychicky týrán (úplně nejlepší je zneužívání vlastním otcem, strýcem, rodinným přítelem, případně všemi dohromady), nezapomeňte ke svému domovskému prostředí, o kterém se vám píše nejsnáze, přihodit trochu exotiky, dokážete-li exotiku propojit s drastickým příběhem dětského vojáka či prostituta (nemusíte jít nijak do hloubky, zase stačí, když to bude hodně, hodně brutální), bude to už opravdu třešinka na dortu... vlastně moment, ještě jsem pozapomněla na trošičku toporné, ale přece jen dostatečně pikantní, lesbické jiskření mezi hlavními hrdinkami... v každém případě budete mít napsaný detektivní thriller. Detektivní proto, že hlavním hrdinou či hrdinkou bude životem štvaný policista/policistka... čímž žánr bude tak trochu promíchaný. Ostatně jak se zdá, doba po podobných směsích přímo prahne. Budete-li mít vůbec hodně štěstí, vaše kniha dostane nálepku – nejen fiktivní, ale skutečnou, na přebalu – „jen pro silné povahy“ a pak teprve prodej půjde strmě nahoru. Kdo by si nechtěl ozkoušet, co jeho žaludek vydrží.
            Přesně tohle je případ Vraní dívky, kterou pod společným jménem Erik Axl Sund napsali autoři dva. Výtvarník, hudebník a zvukař Hakan Axlander Sundquist a producent jeho elektropunkové skupiny Jerker Eriksson. Kniha není špatně napsaná, má spád, postavy jsou poměrně plastické , bohužel místy čtenáře s fantazií nejspíš napadne, kdopak má asi za vším prsty. Knize, která se podle mého mínění nijak nevymyká danému žánru ani nepřináší zásadně nové pohledy na problematiku týraných dětí nebo již zmiňovaných dětských vojáků, ovšem předcházela velmi silná kampaň postavená právě na tom, že kniha je jen pro silné povahy. Ani v tomto směru se nijak zvlášť nevymyká – Nesbo dokáže napsat scény, kdy má člověk chuť knihu odložit, Lars Kepler taktéž... nejvíce ze všeho se vymyká právě onou marketingovou prezentací ve stylu „pojďte, zkusíme si, kolik toho vydržíme“.
            Příběh sám je v mnohém spíš klasika, která se v žánru severského detektivního  thrilleru objevila v různých variantách již mnohokrát (a od týrání až po otázky politiky a moci tuto klasiku mnohem lépe podal Stieg Larsson. Ano, jde si ji o víkendu přečíst, ne, s největší pravděpodobností šok neutrpíte, netuším, kdo bude chtít obě hlavní hrdinky sledovat v dalších dvou pokračováních (plánované vydání zhruba za rok)... ale kdybych měla s velkým humbukem doporučit dobré knihy, tahle by se mezi ně nezařadila. Kvůli jisté předvídatelnosti (však na mnohočetnou poruchu osobnosti už jsme odborníci všichni, kdo jsme za posledních +/- deset let alespoň pár thrillerů a detektivek přečetli nebo viděli v televizi) ji osobně neřadím ani mezi výjimečně dobré detektivky...
            Docela bych chvílemi uvítala návrat k detektivkám, u kterých detektiv silně nepřipomíná psychopaty, které honí a pachatel má i jiné motivace než a) je cvok, za b) v mládí trpěl. Budu muset zapátrat a najít... Alespoň pokud jde o TV, tak tahle pravidla poměrně stabilně dodržuje francouzská Julie Lescaut a k mé radosti i české První oddělení. Jistě u obou by člověk chybičky našel (kdyby hodně pátral a kdyby se mu chtělo), ale rozhodně radši ty než Vraní dívku se vší její na odiv stavěnou drsností a temnotou a současným plácáním se na povrchu u otázek, které by si zasloužily přece jenom hlubší vhled...



Vydal: Knižní klub, 2014

                        

2 komentáře:

  1. Nejsem sice na thrillery, horory a podobné strach nahánějící vymyslítka, ale zaujala mě obálka. Takže ti děkuji, že jsi mi ušetřila pár kaček, protože přesně tohle by se mi číst nechtělo. A teď jdu očíhnout, co tady ještě máš, protože narazit na knižní blog bez hrubek je úplné bájo :)

    OdpovědětVymazat