STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

čtvrtek 1. května 2014

VOUSATÁ KRÁLOVNA


Všichni se baví. Jedí. Pijí. Tančí. Smlouva je podepsána a z ní, z královské dcery, je teď královská manželka. Není nijak dojatá tím, že je z ní vdaná žena. Proč by také měla? Bere si svého nevlastního bratra. Mladšího nevlastního bratra. Viděla už pár dívek, které byly doopravdy šťastné, že se vdávají. Že povedou svoji domácnost. Že budou mít děti. Dívaly se na ženicha zvláštně zastřeným pohledem a podle všeho jim tohle docela stačilo. Jejich malé štěstí. Netoužily po ničem víc.
Jenže ona je jiná. Vyhovuje jí, že věci jsou takové, jaké jsou. Chytře udělané věci. Ví, že ona chytrá je. Ví také, že je žena a že jsou věci, ke kterým se přímou cestou nedostane. Může ale oklikou. Královnino slovo má přece svou váhu. Ne stejnou váhu jako slovo faraona, ale má. Obzvlášť, když je ochotný těm slovům naslouchat sám faraon.
V temných, mandlových očích na okamžik zajiskřilo. Sama pro sebe se usmála. Ví, že mladý faraon jí naslouchat bude. Ostatně už její otec věděl, že je dobře jí naslouchat. Proto také ještě před svou smrtí vyjádřil přání, aby se ona, Hatšepsut, provdala za svého nevlastního bratra. Jestli se snad nevyjádřil tak úplně jasně, ona jeho slova pochopila a přetlumočila dalším. Teď už o vůli zesnulého panovníka není pochyb. A ona má cestu otevřenou. Otevřenou k tomu, aby vytvářela Egypt takový, jaký jej vídá ve svých snech...
Konečně se připojila k veselí ostatních. Nikdo netušil, o čem přemýšlela před chvílí a nikdo netušil, jakým směrem se začínají ubírat teď. Jen ona věděla, jaká otázka se pomalu vkrádá do její mysli. Zněla troufale. Zněla nesplnitelně. Zněla až příliš odvážně na to, aby kdokoliv uvěřil tomu, že je ochotná si na ni odpovědět kladně. Ta otázka zněla... Mohu se stát faraonem?

Ano. Mohla a stala se jím. Hatšepsut, dcera Thutmose I. (jeho hrobka jednou z prvních, ne-li úplně první, v dnes tak slavném Údolí králů) a manželka Thutmose II. Vláda Thutmose II. netrvala dlouho, podle historiků okolo tří let. Po jeho smrti měl na trůn nastoupit jeho syn, kterého počal s jednou z vedlejších manželek, Thutmos III.
Tehdy Hatšepsut uviděla možnost, jak nebýt pouhou „našeptávačkou“ dobrých ekonomických i politických myšlenek, ale otevřeně je hlásat a prosazovat. Thutmos III nebyl zletilý, a tak se Hatšepsut prohlásila za regentku. Netrvalo dlouho a uchvátila vládu úplně – stala se faraonem.  Nevlastního syna sice jmenovala spoluvládcem, ale po celou dobu, kdy byla u moci, se o jeho názory nijak zvlášť nestarala.
Hatšepsut ovšem věděla, že zvyk je zvyk a železná košile a že starého psa novým kouskům nenaučíš... rozhodla se tedy lidi nedráždit příliš a nikdy nepoužila titul faraonka, ale vždy faraon. Tím se měla stát... a tak i vypadala. S obřadním vousem, v mužském oblečení, dokonce o sobě v mužském rodě mluvila. Protože faraon je přece muž. V soukromí nikdy. Maličko rozpolcené bytí.
Nikdo jí ale nemůže upřít, že její vláda patřila mezi ty úspěšné. Nebyla válečnice, soustředila se na budování, především na obnovu různými válečnými taženími poničených měst. Podporovala řemesla, zemědělství, nechávala budova zavlažovací zařízení, podporovala i kontakty s jinými zeměmi, umožňovala přebírání tamních poznatků a jejich začleňování do původní egyptské kultury.
Do rukou architekta Senenmuta (prý byl pro ni víc než jen architekt) svěřila výstavbu svatyně a zádušního chrámu v Dér e-Bahrí. Jde o jednu z nejkrásnějších památek z tohoto období.
Lidé dobu její vlády vnímali pozitivně, méně už pravděpodobně Thutmos III, který si musel počkat na její smrt, aby se mohl stát samostatným vládcem. A nešlo o rok či dva... Ve starší literatuře se uvádí, že okamžitě po svém nástupu na trůn nechával ničit sochy Hatšepsut a vymazávat její jméno z nápisů. Později ale archeologové zjistili, že toto se dělo spíš ke konci jeho vlády. Což maličko „nabourává“ teorii o pomstě (proč po tak dlouhé době?), ale s nějakou lepší a přesvědčivější nikdo zatím nepřišel.
Může se zdát, že starověká královna-faraon byla obyčejná, přes mrtvoly jdoucí, intrikánka. Ostré lokty musela mít nepochybně. Rozhodně ale měla také vizi, která Egyptu přinesla poměrně dlouhé období bez válek, období růstu a rozvoje. Ve své době nejspíš neměla jinou možnost, jak svoji vizi vidět zrealizovanou... Dnes by možná byla prezidentkou nebo vedla úspěšnou firmu a ani by nemusela nosit falešné vousy, které skoro po celý její život zakrývaly, že nebyla jen chytrá, ale i půvabná...




Fotografie z: wikipedia.org



Žádné komentáře:

Okomentovat