STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

středa 18. června 2014

PŘEROVSKÝ MASAKR

Je 18. června 1945. Na přerovském nádraží se okolo poledne setkávají dva vlaky, dva transporty. Jeden je vojenský, sedí v něm bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru. Vracejí se z Prahy. Z vojenské přehlídky.
V šesti vagónech druhého vlaku, který na nádraží přijíždí právě okolo poledne, jsou karpatští Němci, ale rovněž Maďaři a Slováci. Vracejí se domů. V prosinci roku 1944 byli na příkaz Němců evakuováni do severozápadních Čech.
Mezi vojáky jsou i slovenští příslušníci 17. pluku ze Spiše. Některé z navracejících se poznají. Pustí mezi ostatní, že někteří z nich se měli nějak provinit v době SNP. 
Jak už to tak bývá, informace se šíří rychle a velmi hraje do noty poručíka Karola Pazúra, který sám nemá zrovna nejlepší pověst. Teď je po válce, časy se mění, měl by si pověst nějak vylepšit, aby měl šanci na další kariéru. Ideální prostředek k očištění vlastních skvrn vidí v likvidaci německých zrádců.
Není to ostatně prvně, co mu něco podobného přišlo na mysl. Na Okresním národním výboru si už předtím žádal o vydání několika zrádců k vykonání trestu. Když jeho žádosti nebylo vyhověno, velice příhodně se objevil zmiňovaný transport.
Pazúr a další vojáci nechávají repatrianty vyvést z vozů. Začíná je vyslýchat, aby později tvrdil, že ve všech identifikoval zrádce a kolaboranty. To, že mnozí z nich u sebe měli doklady o bezúhonnosti a slovenské národnosti nebo dobrozdání o tom, že pomáhali v rámci SNP, jeho „bystrozraku“ nějak uniklo.
Poté, co ukončil výslechy, nechal Pazúr většinu lidí z transportu převézt do obce Horní Moštěnice. V noci je postříleli. Karol Pazúr se poprav aktivně účastnil a na svědomí má i několik kojenců. Později u soudu, na otázku, proč stříleli i malé děti a kojence odpověděl: „Čo som mal s nimi robiť, keď sme im postrieĺali rodičov...?“
K soudu se případ dostal až v roce 1947 a velkou zásluhu na tom měl vojenský prokurátor Antonín Rašl. Později byl sám Rašl komunistickým režimem uvězněn. Přestože jeho podíl právě na případu Pazúr byl nesporný (a stejně tak i v procesech např. s J. Tisem), vedl bez jakýchkoli pochyb i mnohem spornější procesy, z nichž nejznámější je proces s protikomunistickou organizací Biela légia, při kterém padly tři rozsudky smrti... Ani on tedy není jednoznačně kladným hrdinou (byť v kauze Pazúr ano)...
Bylo by hezké moci napsat, že Karol Pazúr byl odsouzen k doživotí a trest si v plné výši odseděl. Byl ale odsouzen pouze k sedmi a půl letům vězení. Díky vazbám na vysoké komunistické představitele mu Klement Gottwald trest snížil na polovinu a z vězení se dostal v rámci amnestie v roce 1951, tedy po pouhých dvou letech... Nikdo další z těch, kdo se masakru účastnili nebyl nikdy potrestán...

Od okamžiku svého uvěznění působil jako agent StB a po propuštění dokonce zastával vysokou funkci ve Svazu protifašistických bojovníků... Nikdy si s největší pravděpodobností vůbec nic nevyčítal. Po letech, při setkání s prokurátorem Rašlem mu bez trochy studu řekl, že mu odpouští své odsouzení, protože tehdy prostě byla taková doba... Tím si po celý život ospravedlňoval vraždu 265 lidí, z toho 120 žen a 74 dětí...

Zdroj fotografie: pluska.sk

Žádné komentáře:

Okomentovat