STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

středa 3. září 2014

ŠÍLENĚ SMUTNÝ HRDINA



            Bývaly doby, kdy jméno Pavlíka „Pavky“ Morozova znal snad úplně každý. Psalo se o něm, učilo se o něm, básníci o něm psali básně, skladatelé neváhali složit nejen písně, ale i celé symfonické skladby, ba i operu. Jeho životopis od Vitalije Gubareva četli jako povinnou četbu školáci v celém komunistickém bloku. Ejzenštjen a Babel pracovali na filmovém scénáři, Gorkij volal po pomníku pro malého hrdinu.
Co za čin mohlo vyvolat takovou euforii? Zachránil před jistou smrtí snad celou vesnici, obětoval pro někoho život? Nikoli. V Sovětském svazu třicátých let minulého století byla měřítka poněkud jiná. Pavel Morozov (zvaný Páška nebo Pavka), chlapec z vesnice Gerasimovka, udal svého otce tajné policii jako kulaka. Otec dle očekávání skončil v gulagu, kde se jeho stopa definitivně ztrácí, a jeho syn byl po skončení soudního řízení nalezen zavražděný, spolu se svým bratrem, kterému se ale slávy nedostalo, dva hrdinové by nejspíš byli moc – ostatními kulaky ze vsi, nepřáteli státu. V praxi dokázal, že ideologie je mu nad vlastní rodinu. Za jeho vraždu byli odsouzeni jeho osmdesátiletí prarodiče, sedmdesátiletý strýc a devatenáctiletý bratranec, ve veřejném procesu označovaní za „kulackou protisovětskou bandu“. Systému se nevinný malý hrdina líbil. Hrdina, který už navíc nemohl sám mluvit a mluvit o něm si každý pořádně rozmyslel, pokud nechtěl skončit stejně, jako jeho otec.
Zdroj fotografie: cs.wikipedia.org, Oficiální portrét Pavla Morozova
Oficiální příběh se bezpečně usadil na stránkách tisku, v knihách i v povědomí milionů lidí, z nichž mnozí malého mučedníka upřímně obdivovali, přestože všechny prověřitelné údaje byly tak vágní – počínaje věkem hrdiny, datem úmrtí, přesného umístění vesnice... Stejně tak pro spousty lidí to byl prostě jenom malý práskač, který udal vlastního tátu. Říkat to nahlas byla samozřejmě jasná žádanka o průšvih.
Ovšem renomé režimu bledlo a začínaly se vynořovat pochybnosti o tom, jak to vlastně s Morozovem bylo doopravdy. Například ruský novinář Jurij Družnikov (zde odkaz na český překlad jeho textu) začal po celý příběh přezkoumávat už v roce 1982, tedy ještě před pádem sovětského impéria. Podařilo se mu tehdy získat i výpovědi svědků, kteří Pavla osobně znali. Jeho učitelky, kamarádů… postupně odhaloval obraz, který se podstatně lišil od toho oficiálního. Později se k bourání mýtu přidávali další - například Vladimír Bušin nebo britská historička Catriona Kellyová. Až do určitého bodu se shodují.
Otec Pavky Morozova, Trofim, opustil svoji ženu Taťánu a čtyři děti kvůli jiné ženě. Na malou vesnici byl už tohle dost velký skandál. Nejstarší Pavel se musel začít starat o hospodářství, protože otec rodinu úplně přestal podporovat. Podle všeho (a všech, kteří ho znali) byl téměř negramotný, špatný žák a kolektivizace byla nejspíš jedna z posledních věcí, které by ho zajímaly. Až potud jsou všichni zajedno. Pak se ovšem verze liší.
Podle Pavlovy bývalé učitelky, Pavel udal svého otce na nátlak matky, která ho tak chtěla donutit, aby začal na rodinu platit. Podle britské BBC vůbec v procesu se svým otcem, který byl skutečně zatčen a odsouzen za padělání dokumentů, nefiguroval a zavraždil ho jeho dědeček, s kterým se Pavel pohádal, protože dědeček chtěl zpátky polnosti, které kdysi předal synovi. Podle jiné verze Pavel hlídal saně, které dědeček ukrýval a zavraždil ho někdo, kdo chtěl saně ukrást.
Nejdále ve svých teoriích zašel Jurij Družnikov, který vraždu Pavla připisuje vrahovi patřícímu k tajné policii. Na vraždě měl spolupracovat Pavlů nevlastní bratr Ivan Potupčik – k tomu ho přivedlo, že právě tenhle pravověrný komunista našel Pavlovo tělo (a tělo jeho bratra, který byl také zavražděn, ovšem o něm se nikdy nemluvilo, zmiňují ho ale všechny prameny) a jako první a to ještě před nálezem těla, mluvil s policií o politicky motivované vraždě… Pokud je pravda – a podle Družnikova ano – že Pavel na svého otce donášel, byť nikoli z ideologických důvodů, ale kvůli rodinným rozbrojům, po procesu s otcem se systému malý hrdina hodil. Tak si ho vytvořil se vším všudy. Proti této teorii ale vystupují jiní s možnostmi, které jsem zmiňovala výše.
Přesto Družnikov zjistil další zajímavá fakta – o úzké spolupráci Potupčika s tajnou policií v dalších letech, o odklizení většiny zbývající rodiny do gulagů… V roce 1953, po Stalinově smrti, byl Pavkův hrob (ve kterém byl pohřbený i jeho neopěvovaný bratr a spoluoběť) v noci tajně otevřen, obě kostry uloženy do jediné bedny a převezeny ze hřbitova naproti administrativní budově kolchozu. Agenti KGB během noční práce obyčejnou bednu zakopali a nad ní vztyčili mohutný Pavlův pomník. Chytré. Kdyby někdo zatoužil po exhumaci těl, odpověď by byla jasná… nejde to, je to přeci pomník…
Zdroj fotografie: reds-on.postalstamps.biz, Pomník Pavla Morozova v Moskvě
Jakékoli pátrání po Morozovově příběhu bylo ztíženo a znemožněno, hrdinský příběh si dál žil vlastním životem, tisíce dětí, ovlivněných propagandou, se chtěly svému vzoru podobat. Spletitý příběh s mnoha možnými scénáři. Přestože je jasné, že oficiální verze byla z velké části smyšlenka, té skutečné se přibližujeme jen pomalu. Celou pravdu se nejspíš nedozvíme nikdy, na příběh smutného hrdiny Pavla Morozova, který vlastně hrdinou nikdy nebyl, by se zapomenout nemělo. Je příkladem zneužití nejen samotného Pavla Morozova, ale i milionů dalších lidí zmanipulovaných propagandou, která vyhovovala době.
Nenamlouvejme si, že v dnešní době už podobné manipulace neexistují. Nemáme sice Pavky Morozovy, ale máme stovky jen a jen propagandou vytvořených hvězdiček, které obdivujeme, obdivují je naše děti, jenom doba nám nesvazuje ruce a můžeme si ověřit nakolik skutečné je to, co nás okouzlilo,  a tak mnohá umělá bublina splaskne více než rychle. Ale vynoří se další… a další… a je jen na nás, jestli využijeme toho, že nemusíme jen slepě věřit a nechat se manipulovat… za bourání těchto dnešních falešných božstev nepřijdeme o hlavu, jen o pár dalších iluzí…
Pavel Trofimovič Morozov se narodil v Gerasimovce někdy mezi 14. listopadem a 2. prosincem 1918 a byl zavražděn v září 1932, jeho mýtus se definitivně zrodil v den jeho pohřbu 7. září 1932, což je v celém jeho příběhu pravděpodobně jediné, přesně doložené a ověřitelné datum…



            

Žádné komentáře:

Okomentovat