STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

neděle 19. října 2014

VELKÉ ŽENY (HISTORIE): OD KORUNKY DO MUZEA


Slovo historie dávám tentokrát do závorky, protože María del Carmen Rosario Soledad Cervera y Fernández de la Guerra je stále velmi živá a aktivní, ale přesto už i do té historie patří.
Carmen, nebo-li Tita, Cervera (jak ji ostatně Španělé nejčastěji říkají) se narodila 23. dubna 1943 do frankistického Španělska. Do společnosti, která od žen očekávala spíš než co jiného péči o manžela a rodinu. Narodila se ovšem do rodiny, která byla jiná už tím, že rodiče se rozešli, když jí bylo pět let (což dlouhá léta nejrůznějšími způsoby tajili, protože neexistoval zákon o rozvodu, takže nežili-li manželé spolu, musel k tomu být jakýkoli jiný, „oficiální“ , důvod).
Malou Carmen a jejího bratra Guillerma vychovávala maminka. A dobré vzdělání a dobrou kariéru nechtěla jenom pro svého syna, ale i pro dceru. Začala tím, že kromě kvalitního všeobecného vzdělání umožnila Carmen naučit se jazyky. Pak ji poslala soutěžit o titul Miss Espaňa 1961. Když podobná soutěž mohla pomoct třeba Sofii Loren, proč by nepomohla Carmen.
Ukázalo se, že maminky možná nemají pravdu vždycky, ale přinejmenším často. Carmen vyhrála a najednou byla slavná, známá a obletovaná. Ovšem s kariérou už to tak velké nebylo. Jejím prvním manželem se sice stal Lex Barker (ano, každý kdo kdy koukal na Vinnetoua ví), ale její vlastní filmovou kariéru toto manželství neodstartovalo. Po Barkerově smrti se vdala za venezuelského playboye a „prýžeproudcenta“ Espartaca Santoniho (mimochodem ten ve světě španělské jet set, i přes všechny své průšvihy, strašil ještě v letech devadesátých). Jenže Santoni byl tak trochu ženatý, takže manželství skončilo dřív než začalo a jen díky velké dávce štěstí Carmen nepřišla o veškerý svůj majetek.
Najednou tu byl začátek let osmdesátých, Carmen už nebyla sladká dvacítka, sen o herectví se rozplynul úplně, místo velké rodiny měla jen nemanželského syna Borju. Všechno naznačovalo tomu, že Tita Cervera skončí jako tolik různých miss před ní, nakonec se přece jen vdá, možná bude moderovat nějaký pořad o celebritách... Možná by tomu tak bylo, kdyby nepotkala barona Hanse Heinricha von Thyssen-Bornemisza.
Vzali se v roce 1985 a baron Thyssen Titu uvedl do světa rodinné sbírky obrazů. Svět uměleckých děl si Carmen zcela získal a brzy se ukázalo, že má cit a talent rozeznat, kterými obrazy sbírku rozšiřovat. Současně byla ale čím dál přesvědčenější, že možnost vidět tato díla by nemělo být privilegiem jedné jediné rodiny a jejích přátel a známých.
Hned v roce 1986 se postarala o velkou výstavu části baronovy sbírky v prostorách Národní knihovny. O rok později v Academia de San Fernando uspořádala výstavu starých mistrů. O něco později začalo vyjednávání se Španělskem.
Vyjednávání o tom, že Španělsko velkou část sbírky odkoupí, a ta se tak trvale stane přístupnou veřejnosti, samozřejmě nejen španělské. Vyjednávání dopadla úspěšně a ani ne třetinu odhadní ceny přešly obrazy do vlastnictví Španělska. Dnes jsou vystavené v Madridu, v muzeu nesoucím baronovo jméno a mnoho z nich je zapůjčováno na výstavy v jiných zemích nebo ke studijním účelům pro historiky umění, restaurátory atd.
Carmen Cervera

Na základě obrazů, které jí baron ještě za svého života daroval, vytvořila Carmen Cervera svoji vlastní sbírku, která je dnes k vidění v muzeu EL Museo Carmen Thyssen Málaga. Dalším projektem, který se snaží dovést ke zdárnému konci je projekt San Felíu, který by měl veřejnosti představit velkou část sbírky, která se týká katalánského malířství. Prozatím mezi Barcelonou a baronkou došlo k dohodě o vystavení děl po dobu dvaceti pěti let.

Opravdu jen málokdo se může pochlubit tím, kolik děl, která byla dlouhou dobu pro veřejnost dostupná jen občas nebo vůbec, veřejnosti navrátil. Carmen Cervera, baronka Thyssen-Bornemisza tak určitě svoje zasloužené místo v oblasti výtvarného umění a jeho propagace dávno má.
PS: Hraběnka o sobě dala hodně nahlas vědět i v otázce ochrany životního prostředí, když chtěl madridský starosta Ruiz-Gallardon nechat vykácet staré stromy na El Paseo del Prado, aby rozšířil chodníky. Baronka širší chodník před „svým“ muzeem odmítla. Město trvalo na svém, ekologové křičeli a baronka se symbolicky k jednomu stromu připoutala. A protože připoutaná baronka je připoutaná baronka, město najednou zjistilo, že vlastně prostředky na přestavbu slavné ulice nemá... projekt radnice zmrazila a u ledu je dodnes. Po El Paseo del Prado jsem se procházela před pár týdny a v duchu baronce poděkovala, protože bez oněch starých stromů by to jaksi nebylo ono...
Připoutaná baronka

Z muzea (fotografie autorka blogu)

 Baron Thyssen

 F. Kupka

F. Kupka



Žádné komentáře:

Okomentovat