STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...

STRÁNKY KNIŽNÍ SÉRIE MEČ A...
Informace o knížkách

neděle 11. února 2018

MICHAEL WILSON – JAK ČÍST SOUČASNÉ UMĚNÍ – RECENZE


Publikaci, kterou vydalo nakladatelství Kniha Zlín, Jak číst současné umění jsem dostala k recenzi již před nějakou dobou. Už v té době jsem plánovala cestu do USA, konkrétně do New Yorku… a tak jsem se rozhodla knihu přečíst, ale s jejím hodnocením počkat po té, co budu mít možnost projít si nejznámější muzea moderního umění i ta, která spojují kolekce umění klasického a moderního – Museum of Modern Art, Museum of Art and Design, Whitney Museum of American Art a Brooklyn Museum. Samozřejmě existují mnohá další, ale pětidenní pobyt snad ani víc muzeí a galerií navštívit neumožňuje.


Jak číst současné umění od Michaela Wilsona se zabývá uměním 21. století. Knihu otevírá stručný úvod, kterým autor současné umění charakterizuje jako umění posttrendové (aniž by současně popíral skutečnost, že tak či onak trendy v umění existují a umělci, kteří se chtějí prosadit o nich velmi dobře vědí, sledují je, sledují svoje kolegy, ale také se velmi dobře vyznají v trendech a tendencích minulých).
Dál je kniha vlastně encyklopedií nikoli jen nejznámějších, ale především nejzajímavějších umělců posledních dvaceti let. Ne, všichni se ale narodili řekněme mezi lety 1970-2000, jsou mezi nimi i podstatně dřív narození, kteří ale drží krok se změnami především vyjadřování a sebevyjadřování se: někteří tak prošli etapami umění moderního, postmoderního i posttrendového.
U každého umělce (nebo umělecké dvojice – velmi častý jev) je uveden krátký životopis a zmíněna nejznámější díly, způsoby a důvody práce. Je to opravdu tak trochu návod, jak číst současné umění. K dispozici jsou samozřejmě fotografie zmiňovaných prací a tak mohu celkem zodpovědně říct, že po vysvětlení onoho okřídleného „co tím chtěl básník – zde tedy výtvarník – říct“ byly moje pocity někdy stejné, někdy jsem uvažovala úplně jinak… a jindy pro mne dílo zůstalo dál v mojí vlastní kategorii „umění názvu“, kdy titul byl zdaleka tím nejzajímavějším, co jsem na daném výtvarném objektu našla.
Jak číst současné umění je kniha, kterou už kvůli jejímu encyklopedickému charakteru nelze „přelouskat“ na jeden zátah. Tedy samozřejmě lze, ale s vysokým rizikem, že z množství jmen a děl jich čtenáři mnoho v paměti nezůstane. Je to spíš kniha konzultační a v tomto směru mi skvěle posloužila i před návštěvami (a vlastně i během) zmiňovaných muzeí.
Neměla jsem sice to štěstí, že by v některém z muzeí právě probíhala výstava některého z umělců zmiňovaných v knize, ale měla jsem možnost porovnávat, sama se rozhodovat, jestli pocitově tohle či ono podle mne ještě patří sem nebo už tam (a mnohdy opravdu není tou dělící linkou přelom tisíciletí, ale čistě a pouze přístup autora k tomu, jak zvolené téma prezentuje)… což je z mého úhlu pohledu to nejcennější, co mi kniha mohla dát, když ne úplně nový, tak rozhodně pozměněný, pohled na to nejsoučasnější umění…


Hodnocení: ****

Foto: Kniha Zlín

Co v knize nebylo, ale být mohlo nebo byla kniha určitě nápomocná při vnímání jednotlivých děl:

          Rosemarie Trocher: Copy me (MoMA)

        Robert Gober: Untitled (MoMA)

       Součást výstavy Sonic Arcade (MAD)

     Studio PKS - Polyphonic Playground (MAD)

    Derrick Adams: Keep Your Head Down and Your Eyes Open (MAD)

Jean-Michel Basquiat (Brooklyn Museum)
Fotografie: autorka blogu

Žádné komentáře:

Okomentovat